Projev v Červeném Hrádku

Miloš Jakeš v roce 2014

Vystoupení Miloše Jakeše předcházely střety československého disentu s komunistickou mocí a postupné uvolňování komunistické diktatury v okolních socialistických zemích. V lednu 1989 proběhla série občanských nepokojů v Praze, tzv. Palachův týden a 29. června zveřejnila Charta 77 petici Několik vět, kterou do konce roku podepsalo kolem 40 000 občanů. V Sovětském svazu po nástupu Michaila Gorbačova probíhala tzv. přestavba hospodářského mechanismu Perestrojka a politika otevřenosti Glasnosť, k čemuž se formálně hlásil i komunistický režim v Československu. V Polsku a Maďarsku však tyto procesy probíhaly rychleji a s blížícím se srpnovým výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa se schylovalo k odsouzení této invaze polským Sejmem a Maďarskou socialistickou dělnickou stranou. V noci ze 3. na 4. června 1989 došlo v Číně k masakru na náměstí Nebeského klidu.

Na tuto situaci se pokoušela reagovat i Komunistická strana Československa. Miloš Jakeš se 17. července zúčastnil stranické schůze v kulturním domě v Červeném Hrádku.[2] Neměl naplánován projev, ale chtěl poněkud otevřeněji reagovat na předem podané dotazy z pléna. Posluchači byli straníci ze Západočeského kraje a přítomna byla i Československá televize, která z projevu použila velmi krátkou ukázku do Televizních novin.

První část jeho zaznamenaného vystoupení tvořil třicetiminutový projev. Následně odpovídal 36 minut na předem podané dotazy, kterých bylo původně 30 a Miloš Jakeš si vzal 15 minut přestávky na přípravu odpovědí. V záznamu odpověděl na 9 z nich. Zabýval se v nich ekonomickou a politickou situací v zemi. V souvislosti s peticí Několik vět zmínil některé signatáře z řad umělců, především zpěvačku Hanu Zagorovou a národního umělce Jana Baucha. Z disentu promluvil o Václavu Havlovi, Alexandru Dubčekovi, Oldřichu Černíkovi a Jiřím Hájkovi. Ze zahraničních politiků například o bývalém německém kancléři Willy Brandtovi, který od roku 1976 vedl Socialistickou internacionálu a intervenoval ve prospěch Alexandra Dubčeka. Zmínil i německého ministra zahraničí Hanse-Dietricha Genschera, který se přimlouval za možnost vycestování Václava Havla z Československa.

Chartista Alexandr Vondra předal nahrávku Svobodné Evropě

V roce 1998 se k nahrávce přihlásil Petr Smrčka, který byl tehdy technikem na vysílacím pracovišti Československé televize.[3] V přenosovém voze byl i pozdější předseda odborářů v České televizi Antonín Dekoj. Záznam od něj chtěl převzít Jakešův tajemník, ale dostal pouze jeden pásek a druhý zůstal Dekojovi. Ten jej předal režiséru Jindřichu Polákovi. Nahrávka se pak na magnetofonové kazetě dostala k literárnímu kritikovi Josefu Vohryzkovi a není jisté, zda byla původně od Smrčka nebo Dekoje. Vohryzek ji přinesl mluvčímu Charty 77 Alexandru Vondrovi a ten ji přes Vídeň poslal redaktorovi Svobodné Evropy Milanu Schulzovi. Rozhlasová stanice ji pak 29. července odvysílala i se Schulzovým komentářem.[4] Kopie nahrávky se mezi lidmi rychle množily a Schulz ji měl k dispozici i od Pavla Tigrida.[5] V roce 2005 Miloš Jakeš prohlásil, že za únikem nahrávky stála Státní bezpečnost a projev byl sestříhán.[6] Státní bezpečnost po vzniku nahrávky pátrala a vytipovala 53 osob, které ji mohly pořídit. Nikoho konkrétního ale nenašla. Originál nahrávky předal Petr Smrčka po několika letech Václavu Havlovi.[7] Projev se během sametové revoluce pouštěl ze záznamu v ulicích a později vyšel na CD. Miloš Jakeš v roce 2009 uvažoval o vymáhání honoráře za autorská práva.[8]