Projekt 627

Projekt 627 (v kódu NATO třída November) byla první třída útočných ponorek Sovětského námořnictva s jaderným pohonem. Mimo 13 útočných ponorek základního modelu byla postavena ještě experimentální ponorka K-27 s reaktory chlazenými kapalným kovem. Konstrukce třídy November navíc posloužila jako základ pro konstrukci první sovětských raketonosných ponorek s jaderným pohonem Projektu 658 (v kódu NATO třída Hotel). Všechny postavené ponorky třídy November již byly vyřazeny.

Projekt 627 / třída November
Ponorka K-5 třídy November
Obecné informace
UživateléSovětské námořnictvo
Typponorka
Lodě14
Zahájení stavby1957
Osudvyřazeny
NástupceProjekt 671 / Victor I
Technické údaje
Výtlak3101 t (na hladině)
4069 t (pod hladinou)
Délka107,4 m
Šířka7,96 m
Ponor6,42 m
Pohon2 vodou chlazené jaderné reaktory VM-A 70 MW každý s parním generátorem, sestavou turbodmychadel 60-D (o celkovém výkonu 35 000 koní),

2 turbínovými generátory GPM-21, každý o výkonu 1 400 kW 2 dieselové generátory DG-400, každý o výkonu 460 koní, 2 pomocné elektrické motory PG-116 každý o výkonu 450 koní, dva lodní šrouby,

Ponorka projektu 645 měla 2 tekutým kovem chlazené reaktory VT-1, každý o výkonu 73 MW a dva výkonné turbínové generátory ATG-610 každý o výkonu 1 600 kW bez dieselových generátorů
Rychlost15 uzlů (na hladině)
28 uzlů (pod hladinou)
Dosah50-60 dní plavby
Posádka110 námořníků
Výzbroj8× 533 mm torpédomet

Stavba
Ilustrace ponorky třídy November (Projekt 627)
Ilustrace modifikované ponorky třídy November (Projekt 627A)
Ponorka K-27 (Projekt 645) s reaktory chlazenými kapalným kovem
Ilustrace ponorky třídy Hotel (Projekt 658)

Informace špionáže o amerických přípravách na stavbu ponorek s jaderným pohonem (jejich prvním produktem byla ponorka USS Nautilus) vedly roku 1952 Stalina k urychlení vlastního programu vývoje ponorek této kategorie. Jejich šéfkonstruktérem byl jmenován Vladimír N. Peregudov. Podle původní koncepce se přitom nemělo jednat o klasické útočné ponorky, nýbrž o ponorky, které měly napadat nepřátelská pobřežní města a přístavy pomocí obrovského, 28 metrů dlouhého, torpéda ráže 1500 mm s jadernou hlavicí. Ovšem brzy byl nepraktický projekt upraven na klasičtěji pojaté ponorky vybavené torpédy či minami, určené k napadání hladinových lodí.

Celkem bylo loděnicí v Severodvinsku postaveno 13 ponorek základních modelů Projekt 627 a 627A. Práce na prvním kusu začaly v roce 1954, do služby byly zařazeny v letech 1958–1963. V roce 1963 byla do služby zařazena rovněž modifikovaná experimentální ponorka K-27 Projektu 645, která se od klasické třídy November lišila svým pohonem, tvořeným dvěma reaktory chlazenými kapalným kovem. K-27 byla vyřazena roku 1968 po havárii reaktoru.[1]

Na základě projektu 627 byly dále postaveny první sovětské raketonosné ponorky s jaderným pohonem projektu 658 (v kódu NATO třída Hotel).

Konstrukce
Ponorka K-3 Leninskij komsomol třídy November

Ponorky měly dvojitý trup rozdělený na devět vodotěsných oddělení. Od počátku byly koncipovány pro podhladinovou plavbu vysokou rychlostí. Byly však výrazně hlučné, což způsoboval jak tvar jejich trupu a množství otvorů v něm, tak i použité reaktory. Největší hloubka ponoru dosahovala 300 metrů. Ponorky měly osm torpédometů ráže 533 mm, pro která nesly 14–20 torpéd s konvenční či jadernou hlavicí. Alternativou byly námořní miny. Pohonný systém tvořily dva tlakovodní jaderné reaktory a dvě turbíny, roztáčející dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost byla 15 uzlů na hladině a 28 uzlů pod hladinou.

Operační služba
Vrak vyřazené K-159 v roce 2004

K-3 Leninskij Komsomol 17. června 1962 jako první sovětská ponorka poprvé dosáhla pod vedením kapitána Lva Žilcova severního pólu, kde se i vynořila[2][3][4] (primát v tomto ohledu – vynoření na severním pólu získala o necelé tři roky dříve americká USS Skate). Na mnoha ponorkách došlo během služby k různým incidentům. Například na K-8 vypukl 8. dubna 1970 požár při hlídkové plavbě v Biskajském zálivu. Ponorka se potopila 12. dubna a dnes leží na dně v hloubce cca 4700 metrů. Zahynulo tehdy 52 námořníků.[5] Požáru se nevyhla ani K-3 Leninskij Komsomol.

Projekt 645

Na experimentální K-27 došlo roku 1968, při jedné ze středomořských hlídek, k úniku radioaktivity z reaktoru. Tím skončila její operační služba, K-27 zakotvena na poloostrově Kola a její reaktory byly chlazeny a používány k experimentům až do roku 1981.

Odkazy

Reference
  1. Project 627 Kit November class [online]. Globalsecurity.org [cit. 2011-12-06]. Dostupné online. (anglicky)
  2. DOBŘICHOVSKÝ, Zdeněk. Ponorky vyplouvají.... Praha: Práce, 1985. Kapitola Jak je to s americkým prvenstvím, s. 279.
  3. Ruské jaderné ponorky slaví padesátiny, tyden.cz, citováno 12. 1. 2014
  4. USSR's first-ever nuclear sub was destroyed by beer bottle cap, pravda.ru, citováno 8. 1. 2014 (anglicky)
  5. K-8, Projekt 627A, deepstorm.ru, citováno 8. 1. 2014 (rusky)

Literatura
  • MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha: Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 208.
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.