K-3 Leninskij Komsomol

Vývojem jaderné ponorky se v SSSR zabývala konstrukční kancelář vedená Vladimirem Peregudovem. K-3 (sériové číslo 254) byla postavena v loděnici v Severodvinsku[3], zprovozněna 9. srpna 1957 a do služby v Severním loďstvu byla zařazena 1. července 1958.[3] Délka trupu činila 107 m, ponor cca 300 m a maximální rychlost pod hladinou 30 uzlů (circa 55 km/h). Tato loď nebyla ještě vybavena odpalovacími komorami pro SLBM (ty nesly až později vyrobené ponorky), ale disponovala 8 torpédomety ráže 533 mm. Nesla klasická torpéda i torpéda s jadernou hlavicí. 17. června 1962 dosáhla jako první sovětská ponorka severního pólu, kde se i posléze vynořila. Kapitánem byl Lev Žilcov.[4][2] Vzhledem k tomu, že šlo o novou technologii a ponorka byla navíc stavěna ve spěchu, nezřídka se vyskytovaly poruchy. Na ponorce byl přítomen tým opravářů, který tyto technické problémy pohotově řešil.[3] Po návratu domů se posádka ponorky stala slavnou a účastnila se řady oficiálních ceremonií. Po tři roky se neúčastnila žádné mise a zákonitě tak šla úroveň připravenosti dolů. 8. září 1967 během plavby v Norském moři vypukl na palubě požár v prvním a druhém sektoru, při kterém zahynulo celkem 39 námořníků. Někteří muži uhořeli zaživa, někteří se udusili.[2] Při vyklízení prostor nebylo možno identifikovat jednotlivé muže, byli vysokým žárem spečeni dohromady do jedné masy.[5] Podle oficiální verze vznikl požár od cigarety, kterou si měl zapálit jeden z námořníků. Podle zástupce kapitána Alexandra Leškova za požár mohlo provizorní těsnění ze zátky pivní láhve, které nevydrželo nápor hydraulické kapaliny, jež pod vysokým tlakem 100 atmosfér vystříkla ven a způsobila zážeh. Tato verze se nesměla dostat ven a námořníci byli nuceni mlčet.[3] Podle kapitána 1. třídy Ivana Morozova, který se později v docích účastnil vyklízení a demontáže poškozeného vybavení, bylo měděné těsnění nahrazeno nahrubo ořezaným paronitem (materiál na bázi azbestu). Měděné těsnění ukradl zřejmě dříve někdo z dělníků během doby, kdy ponorka stála v doku, a nahradil ho improvizovaným, které nemohlo vydržet dlouhou dobu.[5]

Od 80. let 20. století přestala být využívána pro vojenské mise, vyřazena ze služby v Severním loďstvu byla v roce 1991.[6]

Dne 1. října 2021 byla z rozkazu vrchního velitele ruského námořnictva admirála Nikolaje Jevmenova ponorka K-3 Leninskij Komsomol odtažena z Petrohradu do Kronštadtu a byly zahájeny práce na její přeměnu v muzeum. V Kronštadtu se má ponorka stát hlavním exponátem Muzea námořní slávy.[1]