Probace

Chování odsouzeného v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení a plnění podmínek dohledu může výrazným způsobem ovlivnit další vývoj věci, neboť chová-li se odsouzený řádně, zejména pokud nepáchá trestnou činnost a plní podmínky dohledu, rozhodne soud do jednoho roku od skončení zkušební doby podmíněného odsouzení, že se osvědčil, načež se na něho hledí, jako by nebyl odsouzen, neboť dané odsouzení již není vykazováno ve výpisu z evidence Rejstříku trestů.[3]

Zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, přináší několik výchovných opatření (probační programy, dohled, výchovné povinnosti, výchovná omezení a napomenutí s výstrahou), která je možné mladistvému uložit. Mladistvý má možnost ještě před rozhodnutím soudu v rámci přípravného řízení některá z těchto opatření dobrovolně vykonat a dát tak najevo svou ochotu k nápravě a odčinění újmy, kterou způsobil. PMS jej seznámí s obsahem těchto výchovných opatření a případně doporučí ze svého pohledu to nejvhodnější (pouze v případě, že klient má o toto doporučení zájem). Jestliže se klient rozhodne, že výchovné opatření dobrovolně vykoná, PMS o této skutečnosti vyrozumí státního zástupce a následně zprostředkuje kontakt mezi klientem a zástupcem instituce, ve které bude opatření vykonávat.[3]

„Probačním programem se rozumí zejména program sociálního výcviku, psychologického poradenství, terapeutický program, program zahrnující obecně prospěšnou činnost, vzdělávací, doškolovací, rekvalifikační nebo jiný vhodný program k rozvíjení sociálních dovedností a osobnosti mladistvého, a to s různým režimem omezení v běžném způsobu života, který směřuje k tomu, aby se mladistvý vyhnul chování, které by bylo v rozporu se zákonem, a k podpoře jeho vhodného sociálního zázemí a k urovnání vztahů mezi ním a poškozeným.“[5]

Probační program realizuje zařízení, které má k tomuto účelu udělenou akreditaci Ministerstva spravedlnosti České republiky. Formou individuální nebo skupinové práce s klientem usiluje o to, aby klient pochopil, kde udělal chybu, a příště se jí vyvaroval. V probačním programu se klienti učí poznávat a pochopit sami sebe v různých situacích (konfliktních, rizikových apod.) nebo se učí různé důležité sociální dovednosti.[3]

Jelikož probační programy řeší a snaží se odstranit příčiny, které mladistvého přivedly do konfliktu se společností, je vykonání vhodného probačního programu jedním z kritérií, na základě kterých soud nebo státní zástupce může upustit od trestního stíhání, jedná-li se o méně závažná provinění. Vykonání probačního programu je také v zákoně uvedeno jako polehčující okolnost při ukládání trestního opatření.[3]

Obecně probační programy vycházejí z principů restorativní justice, především tím, že usilují o uplatnění individuálního přístupu k mladistvým pachatelům. Pohlížejí na problematiku provinění mladistvých komplexně, tedy nejen jako na situaci, kdy byl porušen zákon a musí následovat přiměřený trest, ale také jako na sociální událost, která manifestuje potřebu mladistvého pachatele v oblasti sociálních dovedností, tak aby nedocházelo k recidivě a byla tak chráněna také společnost jako taková. Z tohoto pohledu lze probační programy řadit do oblasti sekundární a terciární prevence.[3]

Dohled může být uložen mladistvému jako jedno z výchovných opatření nebo v rámci trestního opatření jako součást podmíněného odsouzení a podmíněného propuštění z výkonu odnětí svobody. Dohled může rovněž nahradit vazbu mladistvého a může být též uložen na dobu před nástupem mladistvého do ochranné výchovy.[3]

Zejména při výkonu dohledu u mladistvých je nutná součinnost s policií, se státními zástupci, se soudy pro mládež i s pracovníky oddělení sociálně-právní ochrany dětí, s poskytovateli probačních programů apod.[3]

V rámci výchovných omezení a výchovných povinností je možné mladistvému například uložit povinnost nahradit škodu, soustavně se připravovat na povolání, podrobit se psychologickému nebo jinému terapeutickému programu, případně nezúčastňovat se fotbalových utkání, nezneužívat návykové látky apod.[3]

Uložená přiměřená omezení a povinnosti mají za cíl posílit výchovný vliv uložené sankce na mladistvého odsouzeného a tohoto přimět k uvědomění si následků vlastní trestní odpovědnosti za své protiprávní jednání a ze svých chyb odvodit patřičné následky, včetně vlastního ponaučení.[3]