Restorativní justice

Restorativní justice (také obnovující justice nebo obnovující spravedlnost) je koncept trestního soudnictví, který se zaměřuje spíše na obnovení (anglicky restoration) poměrů než na represi. V tomto konceptu ustupuje zájem na potrestání pachatele do pozadí, naopak je upřednostňováno aktivní zapojení obětí trestných činů do řízení, jsou zdůrazňována jejich práva a pachatelům se usnadňuje rozhodnutí převzít odpovědnost za své činy, napravit škody a obětem dát satisfakci za způsobenou újmu. Jde o odchylný koncept od klasického konceptu trestající (retributivní) justice, naopak jde o koncept, hnutí a moderní vizi trestněprávní politiky, která říká, že trestný čin primárně nenarušuje jen právní normy, ale též způsobuje újmu a narušuje mezilidské vztahy.

Je zde proto využívána hlavně probace a mediace. V samotném trestním řízení je pak umožněno trestní stíhání podmíněně na určitou zkušební dobu zastavit, pokud se obviněný přizná a nahradí způsobenou škodu,[1] anebo je především zastavit úplně, pokud obviněný s poškozeným uzavře tzv. narovnání.[2] Obětem je možno za určitých podmínek i ze strany státu finančně přispět.[3] A v oblasti trestů lze za projev restorativní justice vnímat trest obecně prospěšných prací.[4]