Pravidelná zahrada

Dlouhá léta, prakticky až do druhé světové války, trvaly spory a půtky mezi zastánci pravidelných a nepravidelných zahrad o správnost či krásu. Mezi zastánci obou stran ve sporu padaly logické, estetické i citové argumenty.

Nepravidelná zahrada napodobuje obvykle přírodu, nikoliv však její syrovou podobu, ale upravenou tak, aby lahodila oku a vycházela vstříc potřebám. Vytváříme kompozici, dílo, které je přírodě blízké, podobné, ale v přírodě by zřejmě nikdy nevzniklo.

O použití pravidelných nebo nepravidelných úprav by měla rozhodnout vhodnost a smysluplnost kompozice vzhledem k okolí a možnosti údržby, stejně jako osobní vkus a filosofické ideály. Umělci osmnáctého století, kteří se pokoušeli chápat pravidla přírody, popisují přírodu jako symetrickou a pravidelnou v drobných jednotlivostech, takových, které jsou nejmenšími díly přírody. A dodávají ale, že je příroda ovšem také zcela nepravidelná, nepravidelná ve velkém celku, v těle člověka a přírody, která je jednotlivými drobnostmi tvořena. To podávali jako argument, který měl nejen motivovat ale také naznačit vhodnost použití obou forem.

Krátké a jasné doporučení vyplývající z mnohaleté polemiky je následující: Protože je zahradní úprava spíše velkým celkem z pohledu přírody, má být spíše nepravidelná, tak, jak by tomu příroda chtěla. Tam, kde je dílo přírody zcela součástí stavby, drobným doplňkem nesloužícím k ničemu, než ke krátkému pohledu, má být ale použita spíše symetrie a pravidelnost, mající zde dobré opodstatnění a souvislost.

Záhon letniček v parku u zámku Lednice

Kompozice pravidelné zahrady je popisována jako dekorativní kompozice. Pojetím se liší od malebné kompozice. Dekorativní pojetí úpravy je založeno na geometrickém souladu opakování a pravidelném ornamentu. Výraznými prvky jsou především jasná barevnost, zřejmá pravidelnost a prvoplánovost geometrických tvarů. Ukázněné velké plochy přísně upravené zeleně a nekomplikovanost celkového výrazu kompozice vytvářejí harmonický dojem souladu, řádu. Oko diváka barevný a tvarový soulad a čitelné členění vnímá jako krásu.[8]

Při dekorativní kompozici rovnováha záleží v pravidelném geometrickém uspořádání zřetelných, často horizontálních a vertikálních linií a mnohonásobných rovin souměrnosti svírajících mezi sebou ostré úhly, opakujících se motivů. Často lze rozlišit hlavní osu, kterou je hlavní cesta. Aby dekorativní kompozice uspokojila estetické cítění a touhu po rozmanitosti, je použito střídání, rytmus prvků ,pravidelně bývají součástí kompozice aleje. Často je používáno nápadných barev ve výrazně kontrastních skladbách a výrazných prvků v pravidelných rozestupech, nebo umístěných násobně podél osy souměrnosti.[8]

Dekorativní pojetí bylo vyvoláno snahou po souladu a za jeho vrchol je považována francouzská zahrada se svými přímými alejemi a tvarovanými stromy. Takové zahrady tvoří vlastně přechod mezi geometrickou architekturou staveb a přírodou. Doplňují výzdobu budovy tím, že s ní tvoří harmonický celek. Symetrická kompozice zeleně navazuje na symetrii stavebních prvků. Dekorativní úprava zahrad se provádí obyčejně na takových plochách, které nelze přehlédnout jediným pohledem, takže nenutí oko pozorovatele, aby proniklo obraz do hloubky, nýbrž spíše aby těkalo po jeho povrchu. Dekora­tivní řešení zahrad je zvláště vhodné v rovinném jednotvárném terénu, nebo na pravidelně odstupňovaném terénu (italský park).[8]

Podobně jako H. Repton i B. Kavka uvádí, že z estetického stanoviska není dekorativní uspořádání horší než malebné uspořádání, avšak upozorňuje, že ve větších rozlohách působí tento stav sice grandiózně, ale malebnost pohledu je potlačena. V moderní době má dekorativní řešení hlavní význam při zakládání zahrad v blízkém sousedství budov, a je vhodnější i pro menší zahrady než vnášení přírodního stylu za každou cenu. Nutným předpokladem ovšem je, aby na menších plochách bylo řešení zjednodušeno.[8]

Doporučil jsem tu „nejdokonalejší souměrnost v malých květinových zahradách, které obecně jsou umístěny v přední části skleníku, nebo v oranžerii, v nějakých vnitřních částech pozemku, kde jsou vyděleny z hlavní scenérie, a stávají se druhem epizody k významným a více viditelným částem místa. V takových velmi malých omezených celcích by se nepravidelnost jevila strojeně. Souměrnost je také přístupná, a vskutku nezbytná, nedaleko přední části pravidelné budovy.… …Jistý stupeň souměrnosti by neměl pokračovat dál, než na malou vzdálenost od domu, a měl by být omezen na takové objekty, které jsou nepopiratelně uměleckými díla používaná člověkem, jako je cesta, chodník, nebo ozdobný plot, ať dřevěný nebo železný. Ale není nezbytné, že by symetrie měla pokračovat výsadbami, kanály, anebo upravovat přirozený profil země.“[2]

Zahrady ve Versailles

Pravidelné zahrady je poměrně jednoduché naplánovat na základě pravidelného obrazce, nebo opakování pravidelných obrazců. Velké obrazce mohou být ve středu pravidelné kompozice a cesta vedena po jejich okrajích. Velké nepravidelné ozdobné objekty je při dodržení přísné pravidelnosti vhodné umístit spíše na střed kompozice , nebo na osu symetrie. Pokud vzorek tvoří více částí je vhodné pokud jsou (avšak úměrně jednoduché přehlednosti) použity různě vysoké rostliny a vzor dostane i dimenzi plasticity. Jednoduše navržené pravidelné zahrady a vzory mohou být ve výsledku více efektní než ty složité. Základ krásy zde tkví v symetrii, pochopitelnosti a přehlednosti.

Pokud existuje obava, která možnost úpravy je správná, je lépe vždy dát přednost jednoduchosti a volnému prostoru, před nepřirozeností a stísněností. Velkou výhodou nepravidelných úprav anglického parku i východních zahradnických stylů je členitý a nerovný terén umožňující různé pohledy a vytvářející přirozené clony. Symetrie a geometrie může pomoci v případě že působení použitých prvků je velmi rozmělněné, kompozice nevýrazná. Geometrický prvek, cesta nebo záhon, může dát úpravě jednotící silný rys.

Bosquet des Trois Fontaines, Versailles.

• Bosket
• Broderie
• Parter
• Alej
• Topiary
• Terasa
• Přímé, nebo geometricky tvarované chodníky
• Umělecká díla - Sochy a obelisky
• Balustrády
• Kašny, fontány a vodní hříčky
• Kanály a pravidelně tvarované vodní nádrže (bazény)
• Letničkové záhony
• Oranžerie a zimní zahrada
• Altány
• Labyrint
• Pergola

• 
  Topiary , Versailes
• 
  Dokonnale řezané živé ploty, Versailes
• 
  Chatsworth, sídlo hraběte z Devonshire, Velká Británie
• 
  Broderie
• 
  Stříhaný parter v Château de Villandry
• 
  Návrh pravidelné zahrady z počátku 20. století.
• 
  Návrh pravidelné zahrady z počátku 20. století.
• 
  Půdorys a bokorys italské zahrady.
• 
  Obdivovaná zahrada Vaux-le-Vicomte
• 
  Plán malé zahrady s čínskými astrami od G. Jekyll
• 
  Bosket
• 
  Parter s boskety.

• Zahrada ve stylu high-tech^{[nedostupný zdroj]}
• Pravidelná záhrada
• Geometrická zahrada u Štěchovic^{[nedostupný zdroj]}
• Moderní zahrady