Pralesnička harlekýn

Pralesnička harlekýn je druhem neotropické oblasti, její domovinou je okolí podél řeky Orinoco směrem k řece Essequibo, areál výskytu se táhne jižně až do severní Brazílie a západně ke Kolumbii, a to i v chráněných oblastech. Dává přednost vlhkým oblastem s nadmořskou výškou 50 až 800 m n. m., žije na zemi v podrostu tropických pralesů. Jakmile v oblasti nastane období sucha, přesouvají se pralesničky harlekýn pod kořeny stromů a kameny.[3] Teplota v areálu jejich výskytu je 26 až 30 °C.[4]

Pralesnička harlekýn je největším druhem z rodu Dendrobates, měří 31 až 38 mm a samice dosahují větší velikosti než samci, tudíž je u tohoto druhu znám pohlavní dimorfismus. Na konci prstů mají umístěny lepivé polštářky, které umožňují úchop na listech při šplhání po stromech. Zbarvení je černé se širokými žlutými, případně žlutooranžovými pruhy, někdy rozdělenými do skvrn. Břicho má čistě černou barvu. Každá pralesnička harlekýn má vlastní barevný vzor a je jedinečná. Zbarvení představuje aposematismus a druh jím varuje případné predátory před tím, že jeho kůže obsahuje jedovaté látky, které jsou pro většinu predátorů nebezpečné; přesto však některé druhy hadů pralesničku harlekýn loví, aniž by na nich byly znát účinky toxinu. Některé obsahové látky jsou také využívány ve farmakologii a původní obyvatelé Jižní Ameriky náležící ke kmenu Choco si jedem potírali lovecké šipky.[4][5]

Pralesnička harlekýn

Pralesnička harlekýn je denním druhem žáby. Obyčejně se jedná o samotářsky žijící tvory lovící hmyz (oblíbenou potravou jsou mravencovití, ale živit se mohou také termity či brouky, pavouky a další potravou[4]), ze kterého si uskladňují jedy do kůže. Samci tohoto druhu jsou vysoce teritoriální, zvláště pokud brání například chovné území. Souboj probíhá tak, že se žáby přitisknou břichy k sobě a vydávají bzučivé kvákání. Samci mimo to mohou vydávat další řadu různých zvuků, kterými lákají samice.[4] V období rozmnožování, které nastává v období dešťů, samci samice po východu a před západem slunce vábí svým zpěvem a zbarvením. Jakmile si samice najde partnera, samec ji odvede na předem připravené místo, kde může naklást vejce, především do listoví, které jim poskytuje potřebnou vlhkost. Ročně jich položí 100 až 1000, přičemž jedna snůška jich obsahuje maximálně dvanáct.[5] Samec se o vajíčka stará a jejich otáčením jim zajišťuje dostatečné množství kyslíku. Po vylíhnutí samec pravděpodobně naloží pulce na záda a odnese do vrcholků stromů, kde je uloží do vodních nádrží z rostlin (bromélie). V roce 2003 v honolulské zoologické zahradě byl pozorován samec, jak toto učinil ještě před vylíhnutím. Každý pulec má svou vlastní nádržku, což mimo jiné zajišťuje, že predátoři, například motýlice, neuloví všechny jedince. Jestliže se stane, že chce některá žába položit nového pulce k již stávajícímu pulci, jedinec z rostliny nejprve vydává varovné signály. Pokud je žába nerespektuje a mládě do rostliny uloží, pulec je sežere. Samec vyplňuje všechny rodičovské povinnosti, larvy chrání a zásobuje je potravou až do 70–90 dne, kdy se stanou nezávislými. Mladé žáby vypadají podobně jako dospělci, ale jejich zbarvení není tak zářivé. Pohlavní dospělosti dosahují ve dvou letech a průměrně se dožívají 5 až 7 let ve volné přírodě. V zajetí byl chování jedinec, který se dožil 20,5 roku, avšak obyčejně se žáby v lidské péči dožívají nižšího věku.[4]

Pralesnička harlekýn je jediným druhem pralesničky, který období sucha tráví letním spánkem, estivací.[5]

Tento druh může žít i v narušeném životním prostředí a jeho populace je pravděpodobně velká a stabilní, Mezinárodní svaz ochrany přírody jej proto považuje za málo dotčený druh, nebezpečí však mohou způsobovat požáry, kácení pralesů a zemědělství, pralesničky jsou rovněž odchytávány pro obchod. Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin zařadila tento druh na druhou přílohu.[3]