Koloděje

Koloděje (2. p. Koloděj,[2] německy Kolodei) jsou bývalá obec, nyní městská čtvrť a katastrální území Prahy, tvořící území městské části Praha-Koloděje. Jádro zástavby Koloděj má původní charakter vesnice, významným objektem je přilehlý zámek s oborou. Je zde evidováno 40 ulic a 400 adres. Žije zde zhruba 1500 obyvatel.

Praha-Koloděje
Zámek Koloděje
znakvlajka
Lokalita
Statusměstská část
Správní obvodPraha 21
ObvodPraha 9
Statutární městoPraha
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°3′47″ s. š., 14°38′27″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel1 626 (2021)[1]
Rozloha3,75 km²
Katastrální územíKoloděje
PSČ190 16
Počet domů523 (2021)[1]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ3
Kontakt
Adresa úřadu ÚMČ Praha-Koloděje
K jízdárně 9/20
Praha-Koloděje
190 16 Praha 916
[email protected]
StarostkaAngela Morávková
Oficiální web: www.praha-kolodeje.cz
Praha-Koloděje
Další údaje
Kód 538353
Kód části obce68501
Kód k. ú.668508
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Kolodějský zámek v tehdejším Kouřimském kraji. Malba Jana Antonína Venuta z roku 1822

Počátky Koloděj jsou spojovány se vznikem nové cesty z Prahy na východ (moravské cesty) po opevnění Starého Města pražského po roce 1230, v době Václava I. Bylo zde jedno z mála míst vhodných pro přechod Rokytky. Ves měla název podle kolodějů, tedy kolářů, kteří se usadili u brodu a živili se opravami vozů. Od brodu vedla cesta dále na východ několika paralelními vyježděnými úvozy do kopce. Nejstarší dochovaná zmínka o tvrzi v Kolodějích je z roku 1346.[3] Osada je pravděpodobně starší. Funkci hlavní cesty však brzy (není přesně známo kdy) převzala silnice přes Běchovice a Úvaly (tzv. českobrodská, vídeňská, jihlavská, kolínská), které tehdy také patřila do kolodějského panství. V soupise Kouřimského kraje z roku 1654 jsou Koloděje označeny jako panství náležící panovníkovi. [4]

Les Vidrholec zasahoval ještě v 17. století až ke Kolodějům a patřil k jejich panství. Celá oblast byla po staletí ohrožována lapky a loupežníky a stala se tím příslovečnou. Již roku 1142 nechal kníže Vladislav po svém nastoupení na trůn les od loupežníků vyčistit. Katovské a soudní knihy okolních měst od 16. století obsahují množství záznamů o popravách lupičů z Vidrholce, mnozí odsouzení měli za sebou několik desítek loupeží. V 16. a 17. století musel majitel panství na příkaz komorního soudu stromy a křoviny na dostřel od císařské silnice z bezpečnostních důvodů vysekávat. Tuto historickou etapu zakončila až výstavba železnice v letech 18401845.

V období kolem 17. století měla ves faru, 11 poddanských usedlostí, jeden ovčín a jeden mlýn. Na počátku 18. století v souvislosti s přestavbou zámku byla přirozená sídelní struktura vsi ovlivněna záměrnými přestavbami, které umožnily zahuštění zástavby. Během 18. století vzniklo v obci dalších 10 poddanských hospodářských usedlostí, zčásti i dělením původních, počet domů se tak zvýšil na 30. Tento trend pokračoval i v 19. století. Roku 1797 byly postaveny dřevěné chalupy v dolní části Kuťat. V roce 1806 zde byl vystavěn kostel Povýšení svatého Kříže.

Ve 20. století se jádro obce přemístilo do horní části obce, s jejímž rozvojem počítala již přestavba na počátku 18. století. V roce 1974 byly Koloděje připojeny k hlavnímu městu Praze.

Dne 13. června 2015 se v obci konaly nové obecní volby. Důvodem byla skutečnost, že se po předchozích volbách (říjen 2014) nedokázaly strany, jež uspěly, domluvit na koalici. Členové vítězné TOP 09 na své posty v zastupitelstvu rezignovali a počet jeho členů tak klesl pod potřebných pět. Do nových voleb proto vládlo vedení sestavené na základě voleb v roce 2010.[5]

Pamětihodnosti

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam kulturních památek v Kolodějích.

Kolodějský hrad a zámek

Podrobnější informace naleznete v článku Koloděje (zámek).

Značnou část území Koloděj zaujímá na jihovýchodě, mezi Koloději a Hájkem, Kolodějská obora, jejíž vstupní části ve směru od vsi vévodí Kolodějský zámek. Obora a zámek byly dvakrát konfiskovány: poprvé Lichtenštejnům československou první republikou, podruhé komunistickým Československem a pokaždé pak sloužily k reprezentativním účelům vlády.

Kolodějský hrad byl ve druhé polovině 16. století přestavěn na zámek, který však stále měl původní výraznou vysokou okrouhlou věž. Jan Adam Ondřej z Lichtenštejnu v letech 1706–1712 zahájil další přestavbu. V roce 1806 prošel zámek další přestavbou, při níž zámek přišel o hradní věž.

Po konfiskaci zámku Lichtenštejnům v něm v roce 1919 občas pobýval T. G. Masaryk, než přesídlil do Lán. Často odsud jezdil na koni do Běchovic, Klánovic, Šestajovic i lesa Vidrholce. Roku 1919 a 1920 tam podle vzpomínek Masarykových vnuček Herberty a Anny trávila rodina i Vánoční svátky, včetně ustrojení vánočního stromečku. V letech 1937–1946 zámek vlastnil Antonín Kumpera, ředitel Waltrovky.

V roce 1947 převzalo zámek ministerstvo vnitra a zřídilo v něm školu Sboru národní bezpečnosti. V roce 1948 byl zámek vládou předán k užívání prezidentu Klementovi Gottwaldovi, kterému při té příležitosti 2. července 1948 bylo uděleno čestné občanství Koloděj. Gottwald však, podobně jako předtím Masaryk, brzy nato přesídlil do Lán a v kolodějském zámku byla obnovena vyšší politická škola Sboru národní bezpečnosti. Z roku 1955 se dochovaly doklady, že se ze zámku odstěhovala Pohraniční stráž. Od roku 1993 zámek používala k reprezentačním účelům vláda České republiky.

Vítězslav Kumpera, potomek Antonína Kumpery, požádal o vrácení zámku s oborou, restaurací a jízdárnou v roce 1991. Po dlouhých sporech a soudních jednáních jej definitivně získal v roce 2008.[6] V roce 2010 jej prodal společnosti Pura Vida, za níž stojí ocelář Tomáš Chrenek.[7]

Území

Koloděje zámek

Kolodějskou oborou protéká říčka Rokytka, v oboře na ní leží rybník V Oboře. Rokytka zde tvoří okraj Pražské pánve.

Historicky bývalo centrum vsi u brodu přes Rokytku. Dnes je přirozeným centrem městské části autobusová otočka u kostela Povýšení svatého Kříže na jihu zástavby, vzdálená asi 400 m východně od zámku a obory.

Sousední čtvrtě a obce

Koloděje sousedí s městskými částmi Praha 21 (k. ú. Újezd nad Lesy), Praha-Běchovice (k. ú. Běchovice), Praha-Dubeč (k. ú. Dubeč) a Praha 22 (k. ú. Hájek u Uhříněvsi) a s obcí Sibřina, zejména s novou zástavbou vyrůstající severně od sibřinské osady Stupice.

Doprava

Ulice K Dubči v dolní části Koloděj

Z Koloděj vedou silnice (respektive místní komunikace silničního charakteru) do sousedních vesnic a čtvrtí. Ulice K Dubči vede k Dubči, ulice K Sibřině vede k Sibřině a na kraji Koloděj z ní odbočuje silnička do Stupice, ulice V lipách vede do Újezda nad Lesy a ulice K Běchovicům vede k Běchovicům.

Ve všech těchto čtyřech hlavních směrech jezdí linková autobusová doprava Pražské integrované dopravy. Z Koloděj dále přes Dubeč jezdí celotýdenně městské i příměstské linky ke stanici metra Skalka. Příměstská linka vedoucí z Říčan pokračuje přes Koloděje do Újezdu nad Lesy a umožňuje také návaznost na železniční stanici Praha-Klánovice; dále pokračuje až ke stanici metra Černý Most.

Turistika

Kolodějemi prochází od Stupice k Újezdu okružní cyklistická trasa Pražské kolo (č. 8100, nově A50). Trasa do Dubče má být v novém pražském systému cyklotras označena A248 a na západním okraji Koloděj z ní má do Běchovic odbočovat trasa A247.

Ve směru od Uhříněvsi a Královic, podél východního okraje obory a k Běchovicům, prochází červeně značená pěší turistická trasa č. 0008.

Znak a prapor

V minulosti jakožto pouhá vesnice neměly Koloděje na vlastní symboly nárok. Znak a prapor navržený obcí jim byly uděleny až v roce 1994.

V heraldicky pravé (tj. levé) polovině štítu je znak Prahy, v levé polovině je v zeleném poli zlaté kolo se dvanácti špicemi s oddělenou horní loukotí. V patě štítu je modré vlnité břevno stříbrně lemované. Prapor má zelený list, na němž je žluté kolo z kolodějského znaku.

Fotogalerie

Reference

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  2. Koloděje, Naše řeč, ročník 7 (1923), číslo 6. Název Koloděje patří do skupiny místních jmen vzniklých podle živností obyvatelů (ze slova koloděj = kolář); změna významu (ze jmen osob ve jména míst) a zachování starých tvarů v 2. p. mn. č. bez koncovky a z části s tvrdou souhláskou (do Bečvár, do Zlatník, do Košíř) způsobily rozličné tvarové zvláštnosti.
  3. Dějiny Prahy II., nakl. Paseka 1998, ISBN 80-7185-143-4, str. 522
  4. Popis Čech r. 1654 -
  5. ČTK. V Kolodějích půjdou lidé znovu k volbám už 13. června. Koalice se rozpadla. Metro [online]. 2015-01-19 [cit. 2015-01-19]. Dostupné online.
  6. Vláda přišla o zámek v Kolodějích, Novinky.cz, 18. 1. 2008
  7. Bývalý vládní zámek Koloděje koupil magnát Chrenek, aktualne.cz, 25. 3. 2010

Literatura

  • Jan Vinař: Kapitoly z dějin Koloděj, El Consult, 2000, ISBN 80-902076-2-6, vydáno s podporou grantu hlavního města Prahy, Místního úřadu v Kolodějích a Úřadu vlády České republiky

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.