Povolání

Povolání je specializovaná a pomocí vzdělání či vyučení osvojená pracovní činnost. Lze ji vykonávat buď v zaměstnání, anebo jako podnikatel či jako svobodné povolání ve vlastní režii. Příjem (výdělek) za výkon povolání zpravidla slouží k úhradě (podstatné části) nákladů na živobytí. Povolání často není chápáno jako prosté vykonávání práce, očekává se, že bude jedinci přinášet radost, v tomto smyslu se někdo může minout s povoláním.[1] Povolání je pro jedince ve společnosti důležitý ukazatel sociálního a ekonomického statusu (prestiž povolání), proto se přikládá důležitost výběru povolání. Povolání si lidé vybírají na základě svých schopností, znalostí a dovedností. K výkonu většiny povolání je potřeba kvalifikace, ta je dosahována vzděláním ve školách. Některá povolání mohou vykonávat osoby v dané profesi nekvalifikované, na některá jiná povolání je možné se připravit formou rekvalifikace. V minulosti měli lidé často výběr povolání omezený původem či místem narození, byli nuceni vykonávat někdy i značně podřadnou práci bez ohledu na své schopnosti. V takovém případě se většinou ani nemohli vzdělávat.

Právní definice

Povolání jako pojem českého pracovního práva je definován v § 5 písmeno f) zákona o zaměstnanosti, který říká, že se jedná o standardizovaný souhrn pracovních činností podle jejich obvyklého seskupení na trhu práce, jejichž výkon předpokládá určitou odbornou a další způsobilost.

Systematický popis

Povolání jsou strukturovaně popisována v Národní soustavě povolání. Zde zástupci zaměstnavatelů specifikují:

  • pracovní činnosti,
  • pracovní podmínky,
  • příklady práce,
  • kvalifikační úroveň, odborný směr a CZ-ISCO, do kterého povolání patří,
  • zdravotní požadavky,
  • kvalifikační požadavky (vhodná školní příprava, další vzdělávání, požadované certifikáty či povinnou praxi, odpovídající kvalifikaci z Národní soustavy kvalifikací),
  • požadované kompetence (měkké kompetence, obecné dovednosti, odborné znalosti a dovednosti),
  • průměrné mzdy a volná místa na českém trhu práce,

Prognózy budoucího vývoje povolání

Podle společnosti Gartner do roku 2025 nahradí až třetinu pracovní síly roboti a automatizační software, v této souvislosti ale vyvstává otázka, zda se pro onu třetinu lidí najde jiné povolání.[2] Podle futurologa Thomase Freye by do roku 2030 mělo zaniknout až polovina pracovních míst, měla by zaniknout pracovní místa v uhelných elektrárnách, ve společnostech starající se o přenosové soustavy, v automobilkách a v jejich dodavatelských firmách, v klasickém školství, ve výrobě, v zemědělství a v armádě, přičemž místo zaniklých pracovních míst by měla vzniknout nová povolání pro nově vzniklé potřeby.[3]

Podle zakladatele Computer Pressu Jiřího Hlavenky postupně přestala být potřeba, aby se většina lidí věnovala zemědělství, takže tito lidé postupně přijali nějaké povolání v továrnách, které se ale postupně automatizují, takže probíhá další přesun lidí do povolání ve službách. Ovšem i tato povolání jsou postupně automatizována a navíc zde dochází k tomu, že klienti některých služeb se obsluhují sami, ovšem pro zaměstnance v těchto povoláních už jiná povolání nevzniknou.[4] S tímto názorem ale nesouhlasí psycholog Peter Lelovič, který se domnívá, že s rozvojem techniky se nová povolání objeví a že stejnou úvahu o nevzniku nových povolání bylo možné provést už v době, kdy se zvýšila výnosnost v zemědělství díky zavedení pěstování brambor, díky čemuž se zemědělství mohlo věnovat méně a méně rolníků, takže přebývající rolníci byli ti, pro které by nebylo nové povolání.[5]

Podle žebříčku ohroženosti pracovních míst digitalizací, který je součástí vládního dokumentu Národní iniciativa Průmysl 4.0 čtvrtá průmyslová revoluce [6] nejvíce ohrozí úředníky, řidiče motocyklů a osobních automobilů, pokladníky a prodavače vstupenek.[7] Z úředníků jsou nejvíce ohroženi ti, kteří se zabývají zpracováním číselných údajů.[7] Podle žebříčku jsou nejméně ohroženi lidé pracující na manažerských pozicích, ale i zde může dojít ke snížení potřebné kvalifikace a mzdového ohodnocení, protože jejich úkoly mohou být v budoucnu jednodušší a zvládnutelné méně kvalifikovanou pracovní sílou.[7] Podle prezidentky Mezinárodní asociace agentur práce Annemarie Muntzové stroje zvládnou i některé administrativní činnosti, takže by mohly nahradit zaměstnance v cestovních kancelářích, dispečery, pojišťovací agendy nebo bankéře, ovšem nehrozí kvůli tomu zvýšení nezaměstnanosti, protože vzniknou nové pozice ve službách nebo v oborech, kde je potřeba vyrábět zboží „na míru“.[8]

Rozdíly mezi pracovišti rostou převážně v komerční sféře.[9]

Odkazy

Reference

  1. Nový velký ilustrovaný slovník naučný XV, s. 173.
  2. STRNAD, Michal. Podle Gartnetu do roku 2025 prudce stoupne využití software a robotů. Root.cz [online]. 7. 10. 2014 13:30. Dostupné online. ISSN 1212-8309.
  3. http://www.national-geographic.cz/detail/svet-za-18-let-zmizi-polovina-pracovnich-mist-odepsani-jsou-ucitele-vojaci-i-hornici-11248/
  4. HLAVENKA, Jiří. Když práce mizí aneb Ničí Internet střední třídu?. Lupa [online]. 7. 6. 2013 6:30. Dostupné online. ISSN 1213-0702.
  5. LELOVIČ, Peter. Když práce přibývá aneb zničí už internet konečně dělení společnosti na třídy?. Lupa [online]. 11. 6. 2013 6:30. Dostupné online. ISSN 1213-0702.
  6. PRECLÍK, Vratislav: Průmysl 4.0 a jeho základní koncept, in Strojař: časopis Masarykovy akademie práce, leden – červen 2019, roč.XXVIII. , dvojčíslo 1, 2 . ISSN 1213-0591, registrace Ministerstva kultury ČR E13559, str. 1 - 11
  7. HOLANOVÁ, Tereza. Přijdete o práci? Tyto profese v Česku převezmou roboti, předpovídá analýza. Aktuálně.cz [online]. 26. 2. 2016. Dostupné online.
  8. HOLANOVÁ, Tereza. Komu seberou práci roboti? Vytlačí každého, kdo má rutinní profesi, tvrdí expertka. Aktuálně.cz [online]. 23. 5. 2016. Dostupné online.
  9. https://phys.org/news/2020-04-between-workplace-inequalities-high-income-countries.html - Study finds rise in between-workplace inequalities in the US, high-income countries

Literatura

  • Dostál, J.: Výchova k volbě povolání. Archivováno 31. 3. 2020 na Wayback Machine In Trendy ve vzdělávání. Olomouc: Votobia, 2008. s. 50-53. ISBN 978-80-7220-311-6.
  • Šafr, Jiří, Häuberer, Julia. Subjektivní sociální distance k profesím: existují v české společnosti subjektivní třídní hranice? Naše společnost 6 (1), 2008: 28-38. ISSN 1214-438X. On-line (PDF).

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.