Prestiž povolání

Podle britských sociologů Johna Goldthorpa a Keitha Hopeho nesledují výzkumy prestiže povolání samotnou prestiž jako takovou ze sociologického hlediska, ale spíše hodnocení povolání a jejich obecnou žádanost. Mezi kritéria, kterými se lidé při tomto hodnocení řídí, řadí Goldthorp a Hope životní úroveň, finanční požadavky nebo vliv na společnost. Tento předpoklad prokázal experiment, při němž se nelišily výsledky dvou různých výzkumů: jeden byl zadaný tradiční otázkou, druhý požadoval ohodnocení profesí na základě životní úrovně, kvalifikace a výzkumu.[10]

Prvním významným vědcem, jež se na českém území zabýval prestiží povolání, byl Antonín Obrdlík, který vypracoval r. 1937 studii Povolání a veřejné blaho. Ta byla až do r. 1966 jedinou prací zabývající se prestižní škálou. Dalšími z důležitých osobností zabývajících se tímto tématem byli např. Jaroslav Kapr, Vladimír Brenner a Milan Hrouda, či Milan Tuček.[11]

První empirická studie prestiže povolání z čistě českého prostředí byla provedena r. 1992 na základě výzkumu Utváření trhu práce, ve které bylo poměřeno 70 zaměstnání.[12]

V současné době se v České republice věnuje výzkumům ve dvouletých až tříletých intervalech Sociologický ústav Akademie věd ČR. Ve výzkumech respondenti hodnotí 26 vybraných povolání, přičemž nejprestižnější ohodnotí 99 body, to nejméně prestižní 1 bodem. Zbylým profesím pak přiřadí body od 2 do 98 dle vlastního uvážení. Z průměrného skóre je vypracována konečná stupnice, která je díky pravidelnému opakování výzkumu schopna měřit vývoj v prestiži povolání v dlouhodobé perspektivě.

V průzkumech Sociologického ústavu Akademie věd ČR pravidelně vítězí profese lékaře, a to s více než desetibodovým náskokem. V posledním šetření (únor 2016) této profesi dalo maximum 99 bodů 44 % dotazovaných.[13]

Celkově žebříček neprochází zásadními změnami. Podle autora výzkumu Milana Tučka to lze vysvětlit stabilní hodnotovou strukturou české společnosti. Výjimkou je hodnocení politické scény, kdy si významně polepšila profese ministra. Mírně se zvýšilo i hodnocení poslance. Za celé sledované období dochází k nárůstu prestiže vojáka z povolání a policisty. Naopak na zatím nejnižší hodnotu se propadl zemědělec, o třináct bodů kleslo hodnocení novináře. Stabilitu žebříčku dokazuje skupina nesourodých profesí s konstantním, zhruba padesátibodovým ziskem. Zatímco v závislosti na věku se žebříček neliší, pravidelně prokazuje korelaci mezi sociálním statusem dotázaného a prestiží jednotlivých profesí (např. nejvyšší dosažené vzdělání).

Souvislost prestiže povolání s hodnotovou orientací obyvatelstva prokazuje rok 1989, kdy podle Tučka a Machonina došlo při přechodu české společnosti na tržní hospodářství k velkému pohybu na trhu práce a změně profese či osamostatnění velké skupiny pracovní síly. Některé profese prodělaly velký vzestup (učitel, zdravotní sestra) na žebříčku, jiné se úplně propadly (soustružník, zemědělec). Tuček a Machonin dále uvádějí, že změny na škále prestiže nejsou pouze důsledkem, ale zároveň předpokladem změn ve společnosti.

Jak definovali čeští vědci Tuček a Machonin ve své studii,[12] výzkumy sociální stratifikace obecně čerpají ze tří druhů šetření, které se vztahují i na příbuzná měření prestiže povolání. Jako ideální postup hodnotí kombinaci všech zmíněných druhů šetření:

1. subjektivní přístup,
2. využívání nezávislých hodnotitelů k zařazení jedince do skupiny,
3. objektivní přístup (hodnotí dle nezávislých proměnných – vzdělání, jmění, atp.)

Dle Tučka a Machonina[12] mají výzkumy pět možných cílů:

• deskriptivní – sestavení současně platící škály prestiže profesí,
• komparační v čase – vývoj prestiže v určitých časových obdobích,
• komparační v mezinárodním měřítku,
• determinační a vztahové – souvislost prestiže povolání a klíčových charakteristik profese
• strukturální – hledání hodnot, které vytvářejí škálu prestiže povolání.

Tuček a Machonin dále uvádějí, že výsledky výzkumu lze užívat pro diskusi o problémech sociální struktury společnosti. Prestiž se pojí se sociálním vědomím a vedle kompenzací materiálních slouží jako duchovní či morální kompenzace za výkon povolání.

• Max Weber
• Sociální status
• Sociální stratifikace
• Sociální třída
• Stavy