Povodně v Číně 1931

Čínské povodně v roce 1931 nebo povodně na řece Jang-c’-ťiang v roce 1931 byly sérií ničivých povodní, ke kterým došlo v Čínské republice v létě roku 1931. Jsou považovány za nejtragičtější klasickou přírodní katastrofu 20. století (pokud z této kategorie vyloučíme pandemie a hladomory v důsledku neúrody). Odhady počtu obětí se pohybují od 145 000 (oficiální údaje čínské vlády) až po 4 miliony mrtvých (většina západních zdrojů). Povodním předcházelo velké sucho v letech 1928-1930. V zimě 1930 došlo k četným sněhovým bouřím. Jarní tání zvedlo hladiny řek a půda velmi nasákla vodou. Do toho přišla vlna dešťů a cyklónů, která mimořádně zesílila v červenci 1931. Na přelomu července a srpna se vylila z břehů na mnoha místech řeka Jang-c’-ťiang. Když se přidala řeka Chuaj-che, tehdejší hlavní město Nanjing, ležící vlastně na ostrově mezi těmito dvěma řekami, se ocitlo v pasti. Tisíce lidí se utopilo, další zemřeli na vyhladovění v době odříznutí města od zbytku světa, další vlna mrtvých přišla v důsledku epidemie cholery a tyfu způsobených hygienickou situací po opadnutí vody. Ve městě se rozpadl sociální řád, objevily se kriminální excesy a dokonce případy kanibalismu. 19. srpna naměřili ve městě Hankou hladinu zvýšenou o 16 metrů nad dlouhodobý normál. 25. srpna došlo k další obrovské katastrofě, kdy voda prolomila hráz rybníka Kao-jou a mohutná vlna zastihla spící město. V jedinou chvíli se tak utopilo kolem 200 000 osob. Záplavami bylo tak či onak postiženo 51 milionů lidí, což představovalo čtvrtinu tehdejší čínské populace.[1] Navzdory tomu, že vláda Kuomintangu počet obětí podhodnocovala, neboť nebyla v chaosu po druhé čínsko-japonské válce a v začínající čínské občanské válce schopna situaci nějak technologicky řešit, v čínském vědomí zanechala katastrofa hlubokou stopu, ba trauma, které po druhé světové válce formovalo politiku Čínské lidové republiky v oblasti vodohospodářství. Čína se dodnes pokouší vodní živly zkrotit sérií obřích přehrad.

Lidé postižení obřími záplavami