Poverty Point

Poverty Point (francouzsky Pointe de Pauvreté) je archeologická lokalita nedaleko obce Epps v americkém státě Louisiana. Má rozlohu 3,68 km² a skládá se z umělých náspů dosahujících výšky až 185 cm a šířky až 15 m. Šest řad je uspořádáno do pravidelného půlkruhu kolem centrálního prostranství na břehu říčky Bayou Macon, poblíž nich se nacházejí další vyvýšeniny, z nichž největší je mohyla A, která má při pohledu z výšky tvar letícího ptáka. Podle radiokarbonové metody datování tyto terénní úpravy proběhly mezi léty 1650 a 700 př. n. l. a jejich účel je předmětem sporů – podle různých teorií zde bylo sídliště, tržiště, pohřebiště nebo svatyně. Poverty Point je největší severoamerickou stavbou z takzvaného archaického období.

Poverty Point
Světové dědictví UNESCO
Vpředu model mohyly, vzadu současný stav
Smluvní stát	USA USA
Souřadnice	32°38′12″ s. š., 91°24′41″ z. d.
Typ	kulturní dědictví
Kritérium	iii
Odkaz	1435 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení	2014 (38. zasedání)
Rejstřík památek	66000382

Podle studie publikované na Washington University in St. Louis přemístili zdejší obyvatelé bez použití mechanizace nebo tažných zvířat 239 000 m³ zeminy potřebných k vytvoření mohyly A za méně než devadesát dní.[1] Podle lokality byla nazvána lovecko-sběračská kultura Poverty Point, jejíž pozůstatky byly nalezeny v celé oblasti okolo dolního toku Mississippi. Charakteristickými artefakty jsou objekty z pálené hlíny, které byly pravděpodobně používány k udržování tepla při vaření a pečení.

Valy objevil ve třicátých letech devatenáctého století prospektor Jacob Walter, popsal je v roce 1873 Samuel Lockett a první vědecký průzkum provedl v roce 1913 Clarence Bloomfield Moore. Lokalita dostala název podle nedaleké plantáže. V roce 1962 byl Poverty Point uznán jako National Historic Landmark, od roku 1988 je národním památníkem a roku 2014 byl zapsán na seznam Světového dědictví.[2]