Poutnov (zámek)

První písemná zmínka o panském sídle v Poutnově pochází z roku 1456, kdy je doložena tvrz v majetku Dyeze Hofera. Nějaké panské sídlo zde však stálo nejspíš již ve čtrnáctém století. V první polovině sedmnáctého století byla vesnice rozdělena mezi dva majitele. Jedna část patřila Jiřímu Kfelířovi ze Zakšova, který zde sídlil v panském domě, a druhou vlastnili Schindelové z Hirschfeldu, kteří si po roce 1627 postavili na okraji starého poplužního dvora barokní zámek.[1]

Poutnov patřil Schindelům do čtyřicátých let osmnáctého století. Od nich vesnici získal loketský hejtman Jan Ott z Ottilienfeldu, po kterém ji zdědil jeho syn Karel. V roce 1803 zámek koupili poutnovští poddaní, ale již roku 1804 jej prodali Johannu Weissovi z Chebu. Po něm se majitelem zámku znovu na krátkou dobu stal Karel z Ottilienfeldu a poté Jan Knoll, Egid Sölch, Albrecht Dejm ze Stříteže a od roku 1865 Alfréd Beaufort-Spontin, jehož potomkům patřil až do dvacátého století.[1]

Po druhé světové válce se až do osmdesátých let dvacátého století na zámku ještě bydlelo, ale poté začala opuštěná budova chátrat. Zatékající voda poničila krov, obvodové zdi a strop v prvním patře.[1]

Zámek je obdélná jednopatrová budova v jihovýchodní části návsi[2] s hladkou fasádou, kterou člení novodobá okna a korunní římsa. Přízemí obsahuje ve střední části vstupní halu se schodištěm do prvního patra, kuchyni a chodbu. Po obou stranách střední části se nachází dvojice místností. Z původních architektonických prvků se dochovalo pouze část ostění okna nebo dveří z osmnáctého století a valená klenba ve třech přízemních místnostech.[1]