Poutníci (Praha)

Poutníci se zformovali roku 1967 jako skupina mládeže při kostele sv. Ignáce v Praze na Karlově náměstí kolem tehdy začínajícího patera Pavla Kuneše (* 1937), se kterým roku 1968 větší část skupiny přešla na Vinohrady ke kostelu Nejsv. Srdce Páně , malá beatová skupina bratří Nožinových pod názvem Giovanni ještě krátce zůstala u sv. Ignáce, odkud se přesunula za paterem Václavem Komárkem SDB ke kostelu sv. Kříže na Příkopy. Poutníci nevystupovali na kůru, ale před lidmi u oltáře, což bylo v té době novum a vyvolávalo někdy odmítavé reakce. Kromě svého domovského kostela vystupovali na pozvání v pěti desítkách lokalit, například v jejich vystoupení bylo nahráváno v katedrále sv. Víta (ale nikde se neodvysílalo), v kostele sv. Kříže Na příkopech, v kostele sv. Anežky České na Spořilově, v kostele sv. Prokopa v Braníku, v kostele sv. Petra a Pavla v Praze Bohnicích, dále v různých kostelech českých (Klecany, Líbeznice, Litoměřice, Mnichovice, Orlické Záhoří, Železná Ruda), Roudnice nad Labem) a na Moravě (Bohdalov). Dále skupina vystupovala na dobročinných akcích u Stromu republiky, na konto vesniček SOS či v domovech důchodců.

Vzor rytmických mší Poutníků vyvolal vznik dalších chrámových skupin. V té době začali v kostele sv. Václava na Smíchově vystupovat dva bratři Ebenové a v Plzni skupina Angelos. Proto se roku 1969 v Jablonném v Podještědí mohla konat – poprvé a naposledy – přehlídka těchto skupin. Veřejné vystupování Poutníků bylo na základě anonymního udání roku 1972 zakázáno, Josef Litoš předvolán k výslechu na StB a pater Pavel Kuneš přeložen na venkov do Klecan.

Pětičlenné jádro skupiny po nuceném ukončení chrámové činnosti vystupovalo v letech 1973–1974 jako folková kapela na festivalu Porta v Českém Krumlově a v Malostranské besedě v soutěžních pořadech Lokálka a Písně dlouhejch cest, které připravoval Michal Jupp Konečný a uváděl Miroslav Kovářík.

Zpěvník vydaný Poutníky „pro vnitřní potřebu“ počátkem roku 1970

Skupina čítala 8 až 30 stálých členů, a prošly jí za dobu existence další dvě desítky, především zpěvaček sboru a přátel. Zakladatelem a vedoucím byl multiinstrumentalista Josef Litoš (kytara, mandolína, flétna, trubka), v letech 1973–1986 trumpetista Pražského Big Bandu, dále jeho bratr Jiří Litoš (kytara, banjo, mandolína, bicí, perkuse), později zvukový designér Českého rozhlasu a člen kapely Eldorado, dále Rudolf Tesárek (kontrabas), kytary: František Pajer, Miloš Jarka, Marie Fictumová, Jitka Virthová, Dana Stehlíková, na elektrické varhany hrál Jiří Nožina, stálého mistra zvuku dělal Vojtěch Pecka, také Václav Hron; korepetitorem sboru byl určitou dobu profesor pražské konzervatoře Jan Kasal (*1923).

Skupina v letech 1968–1972 nastudovala široký repertoár více než 100 skladeb vlastních i převzatých, většinou s aranžemi Josefa Litoše, které vydala v prvním zpěvníku roku 1969 a v rozšířené verzi počátkem roku 1970 pod titulem Nová křesťanská píseň.[2] Skupina roku 1969 v premiéře uvedla Truvérskou mši Petra Ebena s texty Zdeny Lomové, dále Popelku nazaretskou na libreto Václava Renče,[3] hudební skladatel Jaroslav Hanuš,[4] bratr známějšího Jana Hanuše pro Poutníky napsal a nastudoval s nimi Rytmickou mši s česko–latinskými texty. Mši ze spirituálů otextovala Dana Vejborová, k převzatým písním patřily melodie francouzského dominikána Maurice Cocagnaca a dominikánky Soeur Sourire, autory dalších textů byli Václav Renč (Eliáš), Jasna a Světlana Procházkovy, Zdena Lomová; Poutníci také přebíraali písně křesťanských autorů (Miroslav Heryán, Miloš Rejchrt, Luboš Svoboda), lidové písně a vánoční koledy. Mnohé písně byly kopírovány do dalších zpěvníků (např. „Písně na cesty“ církve Českobratrské, „Laudate I.“ nebo „Magnificat“); některé z nich zlidověly.