Postdemokracie

Postdemokracie (angl. post-democracy) je neologický termín, popisující státní zřízení, které se řídí demokratickými pravidly a principy, avšak jejich aplikace je postupně omezována.

Použití pojmu

O zavedení pojmu postdemokracie se zasloužili hlavně:

Crouch popsal postdemokracii jako postupné nahrazování právního státu a parlamentní demokracie strukturou lobujících mocenských skupin, jejichž cílem je smlouváním prosadit taková pravidla hry, která jsou výhodná pro nejmocnější ekonomická uskupení.

Petr Osborne termín postdemokracie prezentoval ve svém dokumentu o všeobecných volbách ve Spojeném království v roce 2005.

V Česku je zavedení tohoto termínu připisováno prezidentu Václavu Havlovi, který jej nejdříve použil v eseji Moc bezmocných. Tento pojem vychází z dějinného filozofického, politického i sociálního cyklu, který najdeme už u starověkých myslitelů.

Diskuse o pojmu

Průvodní jevy, které postdemokracie s sebou nese, vzbuzují v kurzích politologů debaty o tom, nakolik je tento trend silný a skutečný, eventuálně, jaká bude jeho opravdová podoba. Reakcí zastánců demokracie je pak většinou znepokojení z toho, že státy, kterým postdemokracický přesun hrozí, ztrácejí své fundamentální hodnoty a principy, např. princip brzd a protivah (Checks & Balances, kontrola a vyvažování), definovaný v ústavě Spojených států amerických, a jsou vystaveny postupným změnám směrem k oligarchickým režimům.[zdroj?]

Postdemokracie versus demokracie

Postdemokracie není úplným popřením demokracie, některé součásti „starého“ demokratického režimu přežívají – volby, politické strany, odbory.

Vlastnosti

Postdemokracie může být charakterizována:

  • volbami, které ve svém důsledku nereprezentují vůli lidu
  • nerespektováním občanských práv státem nebo jejich zástupci
  • neschopností vést vyrovnané nebo proporciálně vyvážené debaty o určitých problémech
  • posilování vlivu nevládních organizací na řízení politiky[2]
  • nedostatečné debaty, osvěta a informovanost občanů o důležitých problémech, na které mají právo vyjádřit svůj názor, a účast velkých (často nadnárodními korporacemi vlastněných) médií na tomto procesu[3]

Jako základní vlastnost postdemokracie lze označit to, že obyvatelům státu je de facto do značné míry odebrána možnost podílet se na jeho politice.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Post-democracy na anglické Wikipedii.

  1. Colin Crouch je emeritovaný profesor na International Centre for Governance and Public Management, Warwick Business School, Coventry. Seznam jeho publikací je na http://www.mpifg.de/forschung/wissdetails_de.asp?MitarbID=90 Archivováno 2. 4. 2015 na Wayback Machine (německy).
  2. Postdemokracie - hrozba nebo naděje?. www.cevro.cz [online]. [cit. 2008-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-26.
  3. Archivovaná kopie. www.fragmenty.cz [online]. [cit. 2008-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-26.

Související články

Literatura
  • CROUCH, Colin: Post Democracy, 2004, ISBN 0-7456-3315-3
  • (česky) CEVRO: Postdemokracie - hrozba nebo naděje? (sborník textů)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.