Poslední plavba kapitána Lapérouse

Posední plavba kapitána Lapérouse je název českého vydání cestopisné a dobrodružné knihy pro mládež Навстречу гибели (1929, Vstříc záhubě) ruského sovětského spisovatele Nikolaje Čukovského. Roku 1941 autor knihu přepracoval, rozšířil o vyprávění o dalších mořeplavcích a vydal pod názvem Водители фрегатов (Velitelé fregat, česky jako Čtyři kapitáni).

Poslední plavba kapitána Lapérouse
AutorNikolaj Kornějevič Čukovskij
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jean-François de Lapérouse
Fregaty d'Entrecasteauxovy záchranné výpravy
Vztyčení Lapérousova pomníku na ostrově Vanikoro Dumontem d'Urvillem

Obsah knihy

První část vyprávění se soustřeďuje na popis výzkumné plavby francouzského námořního důstojníka Laperóuseho do Arktidy a do Tichomoří, kam byl roku 1785 vyslán francouzským ministerstvem námořnictví jako velitel expedice. Cílem bylo objevení arktické Severozápadní cesty a průzkum dosud neprobádaných oblastí Tichého oceánu. Na dvou fregatách Boussola a Astrolabía doplul Lapérouse kolem Hornova mysu na Velikonoční ostrov, Havaj a na Aljašku (zde marně hledal již zmíněnou Severozápadní cestu) a pak do Kalifornie. Poté jeho plavba pokračovala přes Macao, Filipíny a Japonsko na Kamčatku a pak zamířil do jižního Tichomoří. Zde jakoby Lapérouseho opustilo štěstí. Na lodích začaly řádit kurděje, na souostroví Samoa našlo smrt několik desítek námořníků při střetnutí s domorodci a pak výprava roku 1788 zmizela.

Ve druhé části knihy jsme svědky snahy rozluštit tajemství zmizelé Lapérousovy výpravy. Roku 1791 tak vyplula z Brestu záchranná mise, jíž velel admirál d'Entrecasteaux. V knize je popsán jako velmi nesympatický člověk, kterému jde především o osobní slávu. Když objevil na sever od Nových Hebrid doposud neznámý ostrov, je spokojen, že konečně dosáhl svého cíle nalézt nějakou neznámou zemi, a ostrov (domorodci nazývaný Vanikoro) ani neprozkoumal. Jeho mise skončila velkým neúspěchem a d'Entrecasteaux na ní dokonce roku 1793 na kurděje zemřel.

Další výprava, která měla osvětlit Lapérousouvo zmizení, byla vypravena až roku 1826 a velel jí francouzský kapitán Dumont d'Urville. Ten roku 1828 nalezl na ostrově Vanikoro, který objevil a odmítl prozkoumat d'Entrecasteaux, zbytky vraků a množství předmětů z obou Lapérousových lodí, které zřejmě ztroskotaly na korálových útesech ostrova. Z Lapérousových námořníků, kteří přežili ztroskotání, nebyl však nalezen již žádný. Z celé výpravy tak zůstal naživu pouze jeden člověk, Bartoloměj Lesseps, který výpravu opustil na Kamčatce, aby po souši přes Rusko doručil do Francie dopisy a písemné materiály výpravy.

Poznámka

V článku je mořeplavec nazýván tak, jak je uváděn v knize, tedy Lapérouse. Jeho plné a správné jméno zní Jean-François de La Pérouse.

Česká vydání

  • Poslední plavba kapitána Lapérousa, Práce, Praha 1945, přeložil Evžen Petr, znovu 1949.
  • Poslední plavba kapitána Lapérouse, SNDK, Praha 1956, přeložil Evžen Petr.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.