Polyadice

Polyadice je reakce, při které reagují dva různé monomery s různými funkčními skupinami. Jeden monomer musí obsahovat proton (vodík), který se uvolňuje ze své funkční skupiny (například -OH). Tento uvolněný proton se přesune na druhý monomer a tím dojde ke spojení obou monomerů. Tento děj se neustále opakuje. Podobně jako u polykondenzace se předpokládá stejná reaktivita funkčních skupin v monomerech, v oligomerech vzniklých jejich spojením i v polymerních produktech.

Při polyadici vzniká nový typ chemické vazby, ale složení reakčního produktu je shodné se složením výchozí směsi monomerů. Rovnováha těchto reakcí je za obvyklých podmínek posunuta ke vznikajícím produktům a tak zpravidla neprobíhá zpětná reakce.

Využití polyuretanu na kuchyňskou houbičku.

Polyadicí se vyrábějí látky zvané polyuretany. Tyto látky se syntetizují z hexamethylendiisokyanátu a 1,4-butadiol.

Reakce vzniku polyuretanu.

Polyuretany mají dobré izolační schopnosti nebo se vyrábějí napěněné. Používají se na výrobu umělých kůží (barex), textilních vláken nebo molitanu.

Využití silikonu jako těsnícího materiálu.

Polyadicí se vyrábějí látky zvané silikony. Silikony jsou anorganicko-organické polymery, které jsou tvořeny řetězcem se střídajícími se atomy křemíku a kyslíku. Obecným vzorcem:

[R₂SiO]_n, kde R je organický substituent

Tato chemická skupina je velmi stabilní a může z ní být připraven prakticky nekonečný řetězec.

Mezi hlavní vlastnosti silikonů patří stálost (inertnost) v širokém rozmezí teplot. Z dalších vlastností je to nehořlavost, dobré elektroizolační vlastnosti, dlouhodobá odolnost vůči UV záření, odpudivost vody (hydrofobnost) a adheze.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Polyadícia na slovenské Wikipedii, Polyaddition na anglické Wikipedii a Polyaddition na německé Wikipedii.