Polykondenzace

Polykondenzace je společně s polyadicí jeden z typů stupňovité polymerace – reakce syntetických makromolekulárních látek. V průběhu reakce nevzniká jenom polymer, ale i nízkomolekulární produkt (např. voda, methanol, amoniak).

Ukázka struktury polyfenolu, ze kterého se vyrábí bakelit.

Nejde o polymerizaci řetězovou, ale o pozvolnější stupňovitou. Ze dvou monomerů vznikne dimer, dále trimer a postupně až polymer. Postupně tedy kondenzují monomery, oligomery a nakonec vznikají polymery (polykondenzáty).

Pokud monomer nese dvě funkční skupiny, vzniká lineární polymer, pokud nese více funkčních skupin, vzniká trojrozměrný polymer. Reaktivita funkčních skupin je v podstatě nezávislá na délce řetězce, na němž jsou umístěny.

Polykondenzace byla pro výrobu poprvé použita v roce 1909, kdy byl kondenzací fenolu s formaldehydem vyroben polymer, který dnes známe pod názvem bakelit. Dnes se polykondenzací vyrábějí polyamidy (nylon, silon), polyestery (tesil), polykarbonáty (makrolon), polyfenoly (bakelit), polyimidy (kapton) nebo silikony. Jako polykondenzaci můžeme klasifikovat i přírodní syntézu bílkovin z aminokyselin.[1]

Průběh polykondenzace

Polymerace probíhá ve třech fázích:

  • iniciace, aktivace monomeru přivedením energie potřebné k rozštěpení dvojných nebo trojných vazeb, otevírání těchto vícenásobných vazeb uhlíku.
  • propagace, lavinovitý růst řetězec s uvolňováním reakčního tepla, které musí být odváděno.
  • terminace, dosažení rovnováhy a ukončení růstu řetězce.

Schéma polykondenzace

aAa + bBb → aABb + ab

aAa + aABb → aABAa + ab

bBb + aABb → bBABb + ab .....,

kde

- aAa, bBb jsou monomery s funkčními skupina a, b

- ab je vedlejší produkt

Ze schématu plyne, že u polykondenzačních reakcí probíhají náhodné reakce mezi všemi počátečními monomery a jejich následnými meziprodukty. Po krátké době zreaguje většina monomerů na polymery o nízkém polymeračním stupni. Vyššího polymeračního stupně lze dosáhnout prodloužením doby polykondenzace nebo odstraňováním vedlejšího produktu.

Příklady polykondenzace

Vznik polyamidu

Reakce kyseliny dikarboxylové s diaminem za vzniku polyamidu a uvolnění vody.[2]

Vznik polyfenolu

Reakce formaldehydu se dvěma fenoly za vzniku difenolu a vody.

Polykondenzace formaldehydu s difenolem a fenolem na polyfenol za uvolnění vody.

Vznik polyesteru

Polykondenzace ethandiolu s karboxylovou kyselinou na polyester za uvolnění vody.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Condensation polymer na anglické Wikipedii a Polykondensation na německé Wikipedii.

  1. LECHNER, M. D. Makromolekulare Chemie : ein Lehrbuch für Chemiker, Physiker, Materialwissenschaftler und Verfahrenstechniker. 4. vyd. Basel: Birkhäuser, 2010. 536 s. Dostupné online. ISBN 978-3-7643-8891-1, ISBN 3-7643-8891-9. OCLC 647854377 S. 119–136. (německy)
  2. WOLLRAB, Adalbert. Organische Chemie eine Einführung für Lehramts- und Nebenfachstudenten. 2. vyd. Berlin: Springer-Verlag, 1999. 979 s. Dostupné online. ISBN 978-3-540-43998-1, ISBN 3-540-43998-6. OCLC 50977585 S. 527. (německy)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.