Politický systém Turecka

Turecká republika (oficiálním názvem Türkiye Cumhuriyeti) se ve své Ústavě definuje jako demokratická, sekulární republika a jako právní a sociální stát s důrazem na lidská práva a vlastenectví dle odkazu Atatürka, nesmrtelného vůdce a nepřemožitelného hrdiny. V souladu s cíli turecké revoluce se oficiální politika snaží o modernizaci společnosti, při které slouží západo-evropské státy jako vzory, jde o tzv. westernizaci.[1]

Hlavou vlády v parlamentním systému více politických stran je ministerský předseda (premiér). Hlavou státu je prezident, jehož role je však spíše reprezentativní. Přijímání legislativy zabezpečuje Velké národní shromáždění. Volební klauzule 10% limituje současný stav v tomto shromáždění především na dvě velké politické strany AKP a CHP. Vedle těchto tradičních stran má na tureckou politiku významný vliv armáda. Ta si osobuje právo zasáhnout při domnění, že je ohrožen sekulární ráz republiky. Tak se již stalo v letech 1960, 1971, 1980, 1997. Vojenští generálové se pravidelně ocitají v televizních debatách a angažují se v turecké politice. Naposledy armáda vyvěsila na svých webových stránkách memorandum, ve kterém upozornila vládu, že je připravena zasáhnout, pokud budou ohroženy hodnoty republiky. Tím rozpoutala politickou krizi, jenž vyvrcholila předčasnými volbami v roce 2007. To z armády dělá důležitý prvek politického dění, který navíc požívá ohromné podpory veřejnosti.[2] Tato situace zákonitě vyvolává konfrontaci s podmínkami Evropská unie v přístupových rozhovorech, které požadují moc armády oslabit.