Polární pás

Ovzduší polárních oblastí obsahuje velmi malé množství vodní páry, proto je celkové množství srážek nízké. Přesto převažují srážky nad výparem. Průměrná teplota vzduchu se v jednotlivých zimních měsících nijak výrazně neliší. Povrch pokrytý ledem a sněhem má vysoké albedo, proto je po většinu roku záporná radiační bilance. V létě, kdy je krátkou dobu bilance kladná, se vyzařované teplo spotřebovává na tání ledu a sněhu. V důsledku toho zůstává v létě nízká teplota vzduchu. Časté jsou výrazné teplotní inverze. V územích za polárními kruhy nastává polární noc. Sluneční paprsky zde dopadají šikmo na povrch Země.

Kontinentální typ polárního pásu se nachází na Antarktidě a v centrální části Grónska. Roční srážky nepřesahují zpravidla 100 mm (pohybují se většinou v rozmezí 40–50 mm), směrem k pobřežním oblastem však stoupají až na 600–700 mm. Průměrná teplota vzduchu je v průběhu celého roku záporná. Léta jsou chladná a zimy velmi mrazivé. V okrajových částech Antarktidy se vyskytuje silné proudění chladného větru, pro centrální části jsou typické chladné svahové větry. Na sovětské stanici Vostok byla 21. července 1983 naměřena dosud nejnižší teplota vzduchu -89,2 °C.

Oceánský typ polárního pásu se nachází v Arktidě. Průměrné roční srážky dosahují hodnoty 150–200 mm, v okrajových oblastech pak až 300 mm. Zima je teplejší než v kontinentálním typu. Vlivem Atlantského oceánu je vzduch oteplován a v zimních měsících dosahuje jeho teplota povětšinou -40 až -55 °C. V letních měsících dosahuje teplota kladných hodnot.

Typickým biomem pro polární pás je polární pustina.

Polární podnebné pásy se rozkládají v nejvyšších zeměpisných šířkách přibližně od polárních kruhů směrem k pólům. Antarktický pás zaujímá celou plochu Antarktidy a přilehlé ostrovy. Arktický pás se vyskytuje na většině plochy Arktidy a zaujímá tak severní okraje Asie, Evropy a Severní Ameriky.

• 
  Severovýchodní pobřeží Baffinova ostrova
• 
  Transantarktické pohoří
• 
  Ostrov u grónského pobřeží
• 
  Průliv Jugorskij Šar