Rovnodennost

Rovnodennost (lat. aequinoctium) je okamžik, kdy je Slunce v rovině zemského rovníku, takže jeho paprsky dopadají na Zemi kolmo k její ose, souběžně s průřezy zemských rovnoběžek.[1] Rovnodennost nastává dvakrát do roka:

Oslunění Země o rovnodennosti
Rovnodennosti a slunovraty (zemská osa je zde zobrazena svisle; Solstice – slunovrat; Equinox – rovnodennost; Sun – zdánlivá poloha Slunce)

Březnová rovnodennost je na severní polokouli přechod z astronomické zimy do jara a mluvíme tedy o jarní rovnodennosti, kdežto v září přechází léto v podzim a mluvme o rovnodennosti podzimní. Naproti tomu na jižní polokouli začíná jaro v září a podzim v březnu.

Popis rovnodenností

  • Rovnodennosti nemají vztah se vzdáleností Země od Slunce či polohou vůči apsidám dráhy Země.
  • Jako astronomické jevy neurčují kalendářové přechody na letní čas a zpět, které se stanovují administrativně. Protože čas východu a západu Slunce se nemění symetricky, bývá to poslední neděli v březnu a v říjnu.
  • Slunce o rovnodennosti vychází přesně na východě a zapadá na západě (ovšem horizont pohledu by musel být v nadmořské výšce 0 m nad Středozemním mořem). Na rovníku přechází v poledne přes nadhlavník.
  • V den rovnodennosti Slunce osvěcuje oba zemské póly, kde se tak střídá polární den a noc.
Západ slunce během rovnodennosti pozorovaný z Pizzo Vento ve městě Fondachelli-Fantina na Sicílii
  • Slovo „rovnodennost“ naznačuje, že den by měl být stejně dlouhý jako noc. Jenže sluneční kotouč není bod a jeho paprsky se navíc v atmosféře ohýbají (refrakce), takže v den rovnodennosti je Slunce viditelné nad obzorem přibližně 12 hodin a 10 minut, pod obzorem je jen 11 hodin a 50 minut;[2] „skutečná“ světelná rovnodennost může být i o několik dní posunutá.[3]

Březnová rovnodennost

  • V Česku a na celé severní polokouli jde o jarní rovnodennost (na jižní polokouli je to podzimní rovnodennost).
  • Nastává nejčastěji 20. března.
  • Dříve nastávala často i 21. března, ale v 21. století to nastalo naposledy v roce 2011. Další výskyt bude až od roku 2102.[4][5]
  • Vzácně může být i 19. března (poslední výskyt roku 1796,[6] příští výskyt 2048).[4][5]
  • Na severním pólu Slunce vyjde – začíná polární den.
  • Na jižním pólu Slunce zapadne – začíná polární noc.
  • Průměrná denní teplota je 6,3°C.[kde?]

Zářijová rovnodennost

Historie a význam

V okolí slunovratu se délka dne mění velmi pomalu, a určit den slunovratu je proto obtížné. Naproti tomu rovnodennost lze s přesností jednoho dne určit daleko jednoduššími prostředky. Protože sluneční paprsky dopadají za rovnodennosti na zemský povrch kolmo k zemské ose, pohybuje se stín libovolného pevného bodu (například vrcholu jakékoli tyče) v průběhu dne po přímce (přesněji řečeno po rovnoběžce). Stačí tedy zaznamenat tři polohy stínu téhož bodu v průběhu dne, a pokud leží na přímce, je právě rovnodennost.[7]

Je proto pravděpodobné, že nejstarší kultury zakládaly svůj kalendář právě na rovnodennosti, která v některých kulturách určovala počátek roku. Tak je tomu například ve Starém zákoně (Ex 12, 2 (Kral, ČEP)), který ovšem zachoval i jinou tradici podzimního počátku roku. Na jarní rovnodennosti dodnes závisí i proměnné datum židovských i křesťanských Velikonoc.

Odkazy

Reference

  1. Ottův slovník naučný, heslo Aequinoctium.
  2. SUCHAN, Pavel; KUBALA, Petr. Začátek astronomického jara, brzký termín Velikonoc a letní čas. www.astro.cz [online]. 2008-03-18 [cit. 2008-03-19]. Dostupné online.
  3. Na rovnodennost si ještě den a noc zcela rovné nejsou, to nastane o tři dny později. České Budějovice [online]. Český Rozhlas, 2021-09-22 [cit. 2021-09-22]. Dostupné online.
  4. Posledná jarná rovnodennosť 21.3.2011. www.rostv.sk [online]. [cit. 2014-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-13.
  5. HALÍŘ, Karel. Nastává jarní rovnodennost 2014. Astronomický informační server astro.cz [online]. Česká astronomická společnost, 2014-03-20 [cit. 2021-08-31]. Dostupné online.
  6. Začátky ročních dob od roku 1000 př. n. l. až do roku 2999 n. l.
  7. Podle pokusů ing. Z. Ministra bohatě stačí metrová tyč. J. Sokol, Čas a rytmus. 2. vyd. 2004, str. 79.

Literatura

  • Ottův slovník naučný, heslo Aequinoctium. Sv. 1, str. 271

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.