Pod hájenkou Kyčera

Pod Hájenkou Kyčera je přírodní památka ev. č. 1332, která se nachází v okrese Frýdek-Místek severně od obce Mosty u Jablunkova. Správa AOPK Ostrava.

Zdroje k infoboxu Přírodní památka Pod hájenkou Kyčera
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu)
vřesoviště ve spodní části PP
Základní informace
Vyhlášení	15. března 1990
Vyhlásil	Okresní národní výbor Frýdek-Místek
Nadm. výška	490–530 m n. m.
Rozloha	6,81 ha[1]
Poloha
Stát	Česko Česko
Okres	Frýdek-Místek
Umístění	Mosty u Jablunkova
Souřadnice	49°32′20,4″ s. š., 18°44′35,6″ v. d.
Pod hájenkou Kyčera
Další informace
Kód	1332
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Důvodem ochrany je prameniště a zarůstající rašeliniště s cennou vegetací.

Zarůstající rašeliniště a prameniště se nachází na okraji lesního komplexu s výskytem chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Lokalita je součástí mozaiky stanovišť obdobného charakteru v oblasti Moravskoslezských Beskyd, které se podařilo uchránit před zánikem vlivem postupné sukcese. Degradující rašeliniště tvoří přirozená společenstva, do nichž vstupují mezofilní druhy.

Podmáčené jedliny a přirozené smrčiny již vymizely, jejich dřívější přítomnost indikuje žebrovice různolistá (Blechnum spicant) a hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea). Na fragmentech mokřadů a pramenišť svazu Caricion fuscae dominují ostřice, které provázejí všivec ladní (Pedicularis sylvatica), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus), prstnatec listenatý (Dactylorhiza longebracteata) a prstnatec májový (D. majalis). Smilkové louky jsou porostlé jalovcem obecným (Juniperus communis), třezalkou skvrnitou (Hypericum maculatum), mochnou přímou (Potentilla recta) a trojzubcem poléhavým (Sieglingia decumbens). Na vlhčích místech je poměrně bohatě vyvinuto mechové patro, ve kterém byly zaznamenány zejména rašeliník tučný (Sphagnum obesum) a trsenka kopinatá (Jungermania leiantha).

Území bylo dlouhou dobu ponecháno přirozené sukcesi až do roku 1994, kdy byla provedena plošná redukce keřů a v následujících letech byla přírodní památka již pravidelně kosena. Dle opakovaného sledování vedou tato opatření k posílení populací mokřadních druhů.