Plzeňské povstání (1945)

Plzeňské povstání bylo ozbrojeným vystoupením obyvatel Plzně proti německým okupantům v závěru druhé světové války. Bylo lokální částí Květnového povstání českého lidu, které zasáhlo nejen samotnou Plzeň, ale i blízké plzeňské okolí. Povstání vypuklo v časných ranních hodinách 5. května 1945. Do čela povstání se postavil plzeňský Revoluční národní výbor reprezentovaný plukovníkem Jindřichem Krejčíkem, velitelem plzeňské odbojové organizace 2. lehká tajná divize. Do povstání se zapojily všechny odbojové organizace z Plzně i blízkého okolí.

Plzeňské povstání
konflikt: Druhá světová válka
trvání: 5.–6. květen 1945 místo: Plzeň, Protektorát Čechy a Morava výsledek: české vítězství
strany
plzeňští povstalci USA (americká 16. obrněná divize)	Třetí říše (Skupina armád Střed)
velitelé
Jindřich Krejčík George S. Patton	Georg von Majewski Ferdinand Schörner
síla
cca 500 povstalců cca 15 000 amerických vojáků	cca 8 000 německých vojáků

Plzeňské povstání ukončil příjezd amerických vojáků Třetí armády generála Pattona v ranních hodinách 6. května 1945, kteří zlikvidovali poslední odpor některých německých fanatiků. Díky práci plzeňských povstalců a zájmu německých vojáků dostat se do amerického zajetí, nedošlo v Plzni k většímu krveprolití a většina německých vojáků vyčkala příjezdu americké armády v kasárnách.

Americké 16. obrněné divizi velel brigádní generál John L. Pierce. Oddílu Combat Comand B, který do Plzně dorazil jako první plukovník Charles Noble.