Ploužnice (Ralsko)

Domky Ploužnice u silnice II/268

Sídliště v Ploužnici, několik domů je neobydlených

Ploužnice se dělí na dvě části (odděluje je právě silnice II/268) ve dvou různých katastrálních územích[4]: část Ploužnice leží v k. ú. Ploužnice pod Ralskem o rozloze 17,25 km²[5], část Hradčany-sídliště (někdy zvaná též Ploužnice-sídliště) leží v k. ú. Hradčany nad Ploučnicí o rozloze 25,13 km²[6]. Původní katastrální území bylo Ploužnice[7] a mělo asi o pětinu menší rozlohu.

Sídlo leží v nadmořské výšce 280 metrů a protéká jí od východu na západ Ploužnický potok a na severozápadě vsi se vlévá do Ploučnice. Závěrečný úsek Ploužnického potoka a následný tok Ploučnice až po další ralskou ves Boreček se ochraňuje jako přírodní památka Meandry Ploučnice u Mimoně. Ramenem Ploužnického potoka je Čistecký příkop, který sloužil jako vodní náhon do Lesního závodu.[8]

Sídlem neprochází žádná ze značených turistických tras KČT[9], vede zde od Mimoně cyklotrasa 241.

Do katastru Ploužnice patří i samota Skelná Huť.

První zmínka o původní vsi (německy Plauschnitz či Plaužnice) pochází z roku 1369. Je uváděna jako přináležející místo k hradu Stohánek. Roku 1432 a 1516 se uvádí obec v souvislosti s panstvím Děvín. Název Ploužnice ukazuje na český původ – „plužina = neoratelné pole“. Jak uvádí Chytilův místopis, v roce 1921 při sčítání lidu bylo zapsáno 82 domů a 425 obyvatel (z toho 25 Čechů, 391 Němců a 7 obyvatel bylo nezjišťované národnosti). Farní úřad, četnická stanice, pošta, telegraf byly v Mimoni (4,7 km).[10]

V roce 1947 byla začleněna do vojenského výcvikového prostoru Ralsko, průjezdná hlavní silnice (nyní značená silnice II/268) s příkazem zákaz zastavení zůstala i pro veřejnost. Po obsazení prostoru sovětskou armádou v roce 1968 se na okraji vsi směrem k vojenskému letišti Hradčany postavila řada obytných domů.[8]

Z původních 86 domů zbylo asi jen 37, původní stavby stojí okolo hlavní silnice Mimoň–Kuřívody. Další pak u křižovatky, kde ze silnice odbočuje cesta do sousedního Hvězdova. Několik domů je roztroušeno podél potoka a tři domy stojí u hostince „Blízalka“. Všechny domy jsou v soukromém vlastnictví a zrekonstruovány. Po ostatních stavbách se nenacházejí velké pozůstatky. U Ploužnického rybníka stál mlýn, který je dnes zničený. V blízkosti stály původní zchátralé hospodářské budovy.

V údolí, které oddělovalo Ploužnici a Hvězdov, zbudovali vojáci v sedmdesátých letech tři vodní nádrže. Nádrže zadržují vody Ploužnického potoka, který v těchto místech tekl dvěma koryty v travnaté nivě. U cesty do Oken, nedaleko rybníka, byla v obci kaple, po které nejsou žádné pozůstatky. Nad obcí v lese stál hřbitov, který dnes připomíná několik povalených náhrobků. Na zbývající části hřbitova roste borový les. Na katastru Ploužnice bylo za pobytu sovětské posádky vybudováno velké sídliště pro vojáky a teplárna, která vytápěla celý areál. Dnes je většina panelových domů opravena a obydlena. Teplárna vytápí ploužnické sídliště i byty v Mimoni.[11]

Severní část bývalé Ploužnice připadla začátkem roku 1992 městu Mimoni, čímž došlo k duplicitě čísel evidenčních a popisných na území města. To vyřešila až vyhláška č. 4/98 o vytvoření nové části Mimoně s názvem Mimoň VI k 1. 6. 1998.[12]

Původní obec sahala až na východ za Ploužnický rybník. Po zrušení vojenského prostoru připadla tato východní část až k ulici Skašov pod sousední Hvězdov.[7][13]