Stohánek

Asi kolem roku 1430 zde Vartenberkové, vlastnící okolní kraj, postavili dřevěný hrad uprostřed lesů. V podhradí stávala vesnička Neiderwald[1], zaniklá po třicetileté válce a směrem k Mimoni vybudovali v 20. století zaniklou vesničku Svébořice. Už dva roky po vybudování hrádku jej i s okolím koupil Zdeněk z Valdštejna, ale protože své zájmy přesunul k hradu Děvín o několik km severněji, ten nijak dobře nechráněný byl roku 1444 lužickými vojsky zbořen.[2] Časem zmizely zbytky dřevěných staveb úplně a v listinách panství z 16. století zmiňován nebyl.

Později zde přebývali poustevníci, kteří si vysekali své světničky. Poustevna z konce 18. století je známá svým popisem z povídky Karolíny Světlé Poslední poustevnice. Skálu označila jako Strouhánek, přepisem z německého Strohanke. V povídce líčila, jak pomocník jednoho poloslepého poustevníka byla přestrojená žena, která sem utekla ve strachu z kupce, kterému sloužívala. Pak ji nahradila jiná pomocnice a poustevník Jetoným pro nemravný život musel roku 1773 odejít a poustevna osiřela.[3]. Zařízení a ani jakékoliv památky na jejich pobyt se zde nezachovaly.

Místnost v půli schodiště

Ve skále se zachoval úzký průchod s vytesaným schodištěm s kovovým zábradlím, ve stěně je řada prázdných výklenků z bývalé křížové cesty i vytesané místnosti, nahoře jsou kamenné zbytky ochozů hradu. Z vrcholu skály je pěkný rozhled po okolí.[4]. Pod skalou je tabule s vyznačením Přírodní památky Stohánek a rozcestníkem. Od tabule nahoru 150 metrů dlouhá cesta vyznačená není. Kopec i se skálou je zarostlý stromy.

Schody na Stohánku

Kolem skály s někdejším hradem vedou dvě cyklostezky 3050 a 3046. Stohánek je na okružní zeleně značené turistické cestě z Hamru na Jezeře dlouhé bez odboček 9 km. V okruhu do 5 km je celá řada dalších přírodních památek, i Sochorův pomník.[5]