Plantageneti
Plantageneti byla anglická královská dynastie původem z Anjouovců, která vládla v hlavní linii v letech 1154–1399, ve vedlejších větvích Lancasterů a Yorků pak až do roku 1485. Dále vládli Jeruzalémskému království (1131–1205), Normandii (1144–1204 a 1415–1450) a Akvitánii, pozdějšímu Gaskoňsku a Guyenne (1153–1453).[1]
Plantageneti | |
---|---|
Země | Anglie, Normandie, Irsko aj. |
Tituly | vévoda z Normandie, král Anglie, pán Irska |
Zakladatel | Geoffroy V. z Anjou |
Rok založení | 1126 |
Konec vlády | 1399 |
Poslední vládce | Richard II. Anglický |
Větve rodu | Lancasterové, Yorkové, Beaufortové |
Původ rodu
V mužské linii pocházejí Plantageneti z rodu Château-Landon, hrabat z Gâtinais, která roku 1060 zdědila rozsáhlá panství původních hrabat z Anjou a Maine. Nárok na anglický trůn získali poté, co se zakladatel rodu Geoffroy V. z Anjou oženil s dcerou anglického krále Jindřicha I. Matyldou Anglickou. Posledním legitimním mužským členem rodu byl Edward, hrabě z Warwicku a synovec krále Richarda III., popravený roku 1499; v nelegitimní větvi vévodů z Beaufortu přetrvává mužská linie dodnes.
Název rodu
Název Plantagenêt, poprvé u Wace Plante Genest, byla původně přezdívka zakladatele rodu Geoffroye, vévody z Anjou. Název je zřejmě odvozen od francouzského genêt, z latinského genista, označujícího kručinku, janovec nebo podobnou rostlinu. Její větvičku si Geoffroye podle oblíbeného výkladu „sázel“ za klobouk“ (planter), tedy si jí zdobil helmici.[2] První užití názvu jako příjmení je zaznamenáno v 15. století u Richarda, vévody z Yorku, který byl otcem králů Eduarda IV. a Richarda III. Současná dějepisná literatura užívá tohoto názvu pro Geoffreyova syna, anglického krále Jindřicha II. a všechny jeho mužské potomky.
Pro první panovníky (Jindřich II. a synové) se někdy také používá přívlastek anjouovský, v angličtině Angevin (francouzsky „z Anjou“, „anjouský“), protože si podrželi titul hrabat z Anjou. Kromě něho drželi i další rozsáhlá francouzská území, proto jejich panství bývá nazýváno plantagenetovská nebo anjouovská říše. Větší část pevninského panství Plantagenetů včetně Anjou připojil na začátku 13. století k francouzské koruně Filip II. August.
Vliv v anglických dějinách
Za Plantagenetů byla Anglie transformována, ačkoli šlo jen částečně o úmysl plantagenetských panovníků. Králové byli často nuceni dojednat bolestné kompromisy se šlechtou - asi nejznámějším a nejvýznamnějším je Magna Charta Libertatum. Ta omezila královskou moc na oplátku za finanční a vojenskou podporu šlechty. Králova prestiž nově také spočívala ve výsadě soudu (krom možnosti povolat do války). Zřetelná byla jistá nacionalizace za plantagenetské vlády, jejímž projevem bylo odmítnutí francouzštiny, skotštiny, velštiny a irštiny jako legitimních jazyků v Angli a prohlášení angličtiny jako primárního jazyka země. V 15. století byli Plantagenetové poraženi ve stoleté válce a potýkali se sociálními, politickými a ekonomickými problémy. Lidové vzpoury byly na denním pořádku. Angličtí šlechtici se bránili chaosu tím, že si pěstovali mohutné soukromé armády, které pak používali v soukromých sporech, což ale chaos dále prohlubovalo. Vzešla z něj i válka růží. Smrt krále Richarda III. bývá britskými historiky označována za předěl, jež vymezuje konec středověku v Anglii.
Plantagenetští králové Anglie
- Jindřich II. Plantagenet (1154–1189)
- Richard I. Lví srdce (1189–1199)
- Jan Bezzemek (1199–1216)
- Jindřich III. Plantagenet (1216–1272)
- Eduard I. (1272–1307)
- Eduard II. (1307–1327)
- Eduard III. (1327–1377)
- Richard II. (1377–1399)
Větev Lancasterů
- Jindřich IV. (1399–1413)
- Jindřich V. (1413–1422)
- Jindřich VI. (1422–1461) / (1470–1471)
Větev Yorků
- Eduard IV. (1461–1470) / (1471–1483)
- Eduard V. (1483)
- Richard III. (1483–1485)
Pokračovatelé rodu
Ač nekrálovskou, přec významnou linií rodu byli Beaufortové, potomci Jana z Gentu, 1. vévody z Lancasteru a jeho třetí ženy Kateřiny Swynfordové. Beaufortům náležel titul vévodů ze Somersetu a byli jednou z prominentních lancasterovských rodin ve válce růží. V legitimní větvi vymřeli po meči v roce 1471. Byli předky Jindřicha VII. Tudora, který se v roce 1485 stal anglickým králem. Větev Beaufortovců odvíjející se od nemanželského syna Jindřicha Beauforta, třetího vévody ze Somersetu, přežívá dodnes pod jménem Somerseti a jsou nositeli titulu vévodů z Beaufortu.
Genealogie
Geoffroy Plantagenet(1113–1151), hrabě z Anjou a Maine x Matylda Anglická (1102–1167), dcera Jindřicha I. a vnučka │ Viléma Dobyvatele, římská císařovna, později nekorunovaná královna Anglie │ └─>Jindřich II. Plantagenet (1133–1189), anglický král x Eleonora Akvitánská (1122–1204), vévodkyně Akvitánie, hraběnka z Poitiers │ ├─>Jindřich (1155–1183) │ ├─>Richard Lví srdce (1157–1199), anglický král │ x Berengarie Navarrská (asi 1170–1230) │ ├─>Eleonora (1162–1214) │ x Alfons VIII. (1155–1214), kastilský král │ ├─>Geoffroy (1158–1186) │ x Konstancie Bretaňská (v. 1161–1201) │ │ │ └─>Artur (1186–1203), vévoda bretaňský │ ├─>Johana (1165–1199) │ x Raimond VI. (1156–1222), hrabě z Toulouse │ └─>Jan Bezzemek (1166–1216), anglický král x Isabela z Angoulême (1186–1246) │ ├─>Jindřich III. (1207–1272), anglický král │ x Eleonora Provensálská (1223–1291) │ │ │ ├─>Eduard I. (1239–1307), anglický král │ │ x Eleonora Kastilská (1241–1290), hraběnka z Ponthieu │ │ │ │ │ └─>Eduard II. (1284–1327), anglický král │ │ x Isabela Francouzská (1292–1358) │ │ │ │ │ └─>Eduard III., (1312–1377), anglický král │ │ x Filipa z Hainault (1311–1369) │ │ │ │ │ └─>Eduard z Woodstocku, Černý princ (1330–1376) │ │ x Jana z Kentu │ │ │ │ │ └─>Richard II. (1357–1400), anglický král x Anna Lucemburská (1366–1394), dcera Karla IV. Lucemburského x Isabela Francouzská (1389–1409), dcera Karla VI. Francouzského │ │ │ └─>Edmund Crouchback (1245–1296) │ ├─>Richard Cornwallský (1209–1272), římský král X Isabela Marshalová │ X Sancha Provensálská
├─>Johana (1210–1238) │ X Alexandr II. Skotský │ └─>Eleonora (1215–1275) x Simon de Montfort (1209–1265), hrabě z Leicesteru
Odkazy
Reference
- PLANTAGENETI in "Enciclopedia dell' Arte Medievale". www.treccani.it [online]. [cit. 2020-06-23]. Dostupné online. (italsky)
- LEBE, Reinhard. Království jako věno. Praha: Brána, 1999. 208 s. ISBN 80-7243-059-9. S. 57.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Plantageneti na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Plantagenet v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích