Planetární prstenec

Planetární prstenec je přírodní útvar, složený z úlomků a prachu, který obepíná planetu. Nejznámějším příkladem je soustava takových prstenců kolem planety Saturn, z pozorování je nicméně patrné, že podobný prstenec mají i ostatní plynné planety ve sluneční soustavě (Jupiter, Uran, Neptun). V roce 2014 byl objeven prstenec dokonce i u planetky.

Zatmění Slunce pozorované sondou Cassini v oblasti za planetou Saturn

Vznik prstenců není dodnes zcela vysvětlen, obecně přijímány jsou hypotézy zachycení meziplanetárního prachu i rozpadu malých měsíců vlivem jejich slapového namáhání.

Jupiterovy prstence – ilustrace

Jupiterovy prstence

Související informace naleznete také v článku Prstence Jupiteru.

Jupiter má nezřetelný systém planetárních prstenců složený z částic podobných kouři, jež byly po dopadech meteoritů vymrštěny z jeho měsíců. Hlavní prstenec je tvořen prachem ze satelitů Adrastea a Metis. Dva široké jemné prstence, které obklopují hlavní, pocházejí z Thebe a Amalthea. Existuje také velmi řídký a vzdálený vnější prstenec, který krouží kolem Jupiteru opačným směrem. Jeho původ je nejistý, snad je tvořen zachyceným meziplanetárním prachem.

Saturnovy prstence

Saturnovy prstence v ultrafialovém světle - Cassini
Související informace naleznete také v článku Prstence Saturnu.

Saturnovy prstence mají celkový průměr 420 000 km, ale tlusté jsou jen několik málo set metrů. Jsou tvořeny ledovými úlomky, prachem, kamením a balvany, které nemají průměr větší než několik metrů. Mezi prstenci leží dráhy nejvnitřnějších měsíců. Měsíc Pan obíhá v mezeře nazývané Enckeho dělení ve vnější části prstence A. Jiný měsíc Atlas obíhá na okraji prstence A, zatímco Prometheus a Pandora obíhají každý z jedné strany prstence F. Některé měsíce nalezneme na shodných drahách.

Nejvzdálenější část systému Saturnových prstenců viditelných ze Země tvoří prstenec A, který má průměr téměř 275 000 km. Prstenec A je od nejširšího a nejjasnějšího prstence B oddělen tmavou mezerou širokou 4500 km zvanou Cassiniho dělení, která je viditelná v dalekohledu o průměru alespoň 7,5 cm. Následuje částečně průhledný prstenec C. Slabší prstence D a F leží uvnitř a vně viditelných prstenců. Jiné dva prstence G a E leží za prstencem F. V roce 2004 objevila sonda Cassini náznaky dalších prstenců, které dostaly předběžná označení R/2004 S1 a R/2004 S2.

Uranovy prstence – Voyager 2

Uranovy prstence

Související informace naleznete také v článku Prstence Uranu.

Uranův systém planetárních prstenců je nezřetelný, složený z tmavých balvanů o průměru nejvýše desítek metrů.[1] Jsou složeny – stejně jako prstence ostatních velkých planet – ze směsi prachu a ledu. Oproti jiným planetám však led většinou není na jejich povrchu a proto jsou zřetelně tmavší.

Prstence byly objeveny v březnu 1977 Jamesem L. Elliotem, Edwardem W. Dunhamem a Douglasem J. Minkem v Kuiperově observatoři v Aiborne (Kuiper Airborne Observatory). Objev byl neočekávaný: při studiu planetární atmosféry pomocí zákrytu hvězdy Uranem zjistili, že se hvězda ztratila z dohledu celkem 5×. Z toho usoudili, že kolem planety pravděpodobně musí být systém prstenců. To bylo potvrzeno sondou Voyager 2, která prolétla kolem Uranu v roce 1986.

Dva slabé prachové prstence byly objeveny v roce 2003 Hubbleovým vesmírným dalekohledem; další pak později v letech 2007 – 2008, kdy se prstence nacházely ve vhodné poloze vzhledem k Zemi.[1] V roce 2009 bylo známo již 13 prstenců.[2]

Neptunovy prstence

Neptunovy prstence - Voyager 2
Související informace naleznete také v článku Prstence Neptunu.

Sonda Voyager 2 pomohla objevit 3 prstence okolo Neptuna. Jsou velmi nevýrazné a tenké. Nejvzdálenější a nejvýznamnější z nich (pojmenován Adams) je zvláštní tím, že tvoří asi tři výraznější oblouky, poblíž kterých je nejvíc hmoty. Tato zhuštění mají i vlastní pojmenování: Svoboda, Rovnost a Bratrství.

Prstence planetek

V roce 2014 byl prstenec objeven i u planetky (10199) Chariklo, která patří do skupiny kentaurů a jejíž průměr se odhaduje na 250 km.[3] Systém se skládá ze dvou ostře ohraničených prstenců o šířce 7 km a 3 km, mezi nimiž je devítikilometrová mezera.

Haumeiny prstence

V roce 2017 objevil španělský astronom José-Luis Ortiz Moreno prstenec u trpasličí planety Haumea,[4] když přešla před hvězdou URAT1 533-182543. Prstenec je široký 70 km a vzdálený asi 1000 km od povrchu planety. Předpokládá se, že je tvořený úlomky hornin a ledu a že vznikl teprve nedávno. Jde o první objevený prstenec u transneptunického tělesa.

Reference

  1. GRYGAR, Jiří. Nebeský cestopis [online]. Český rozhlas Leonardo, 2009-01-10 [cit. 2009-01-11]. Kapitola Co víme o Uranu. Čas 30:10 od začátku stopáže. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
  2. SHOWALTER, Mark; LISSAUER, Jack. The Second Ring-Moon System of Uranus: Discovery and Dynamics. Science. 2006, roč. 311, čís. 11, s. 973–977. Dostupné online. ISSN 0036-8075.
  3. ZIMMER, Miroslav. Chariklo: První planetka s prstenci [online]. Český rozhlas, 2014-04-17 [cit. 2014-04-17]. Dostupné online.
  4. ORTIZ, J. L., et al. The size, shape, density and ring of the dwarf planet Haumea from a stellar occultation. Nature. 11. říjen 2017, sv. 550, čís. 7675, s. 219–223. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/nature24051. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.