Prstence Jupiteru

Planeta Jupiter má systém planetárních prstenců, které jsou známé jako Jupiterovy prstence. Jupiterovy prstence nebyly dlouho rozpoznány, jelikož jsou jen slabé a špatně viditelné. Objeveny tak byly až v roce 1979, kdy kolem planety prolétla sonda Voyager 1[1] a Voyager 2 a později podrobně zkoumány v 90. letech 20. století orbitálním modulem sondy Galileo.[2] Jednalo se o třetí objevený prstencový systém ve sluneční soustavě. Za posledních 25 let^[kdy?] byly prstence pozorovány i z pozemských observatoří,[3] na což se využívají největší možné teleskopy na Zemi, či Hubbleův vesmírný dalekohled umístěný na orbitální dráze kolem Země.[4]

Schéma Jupiterových prstenců ukazující hlavní čtyři pásy

Jupiterův systém prstenců je velmi slabý, nezřetelný při pozemských pozorováních a je tvořen převážně prachem.[1][5] Systém je tvořen 4 hlavními částmi: tenkým vnitřním torusem, který je obecně známější spíše pod názvem halo ring, poměrně jasným ale velmi tenkým hlavním prstencem a dvěma prstenci na okraji, které jsou široké a slabé zvané gossamer ring. Tyto dva okrajové prstence byly pojmenovány po dvou Jupiterových měsících Amalthea a Thebe, ze kterých pochází většina materiálu těchto prstenců.[6] Hlavní prstenec a halo prstenec jsou tvořeny materiálem, který nejspíše pochází z dalších měsíců soustavy. Jedná se asi o prach, který byl vyvržen z povrchu Metise a Adrastei a dalších zatím nepozorovaných těles v oblasti. Materiál byl do jejich okolí vyvržen nejspíše vlivem impaktů dalších těles na jejich povrch o veliké rychlosti.[2] Snímky s vysokým rozlišením získaných během cesty sondy New Horizons v únoru roku 2007 přinesly podrobnosti o bohaté skladbě těchto prstenců.

Při pozorování ve viditelném až přechodu do infračerveného světla jsou prstence načervenalé, vyjma halo prstence, který vykazuje namodralou barvu až šedou.[3] Velikost prachových částic v prstencích je různá, ale účinný průřez je největší pro nekulaté částice o poloměru kolem ~15 μm vyjma halo prstence.[7] Halo je oproti tomu tvořené nejspíše částicemi menšími než 1 mikrometr. Odhadovaná hmotnost veškerého materiálu v prstencích se pohybuje okolo 10¹⁶ kg včetně odhadu hmotnosti těles, které nejsou zatím pozorována, což odpovídá přibližně hmotnosti měsíce Adrastea.[8] Stáří prstenců není známo, ale je teoreticky možné, že existuje již od vzniku Jupiteru.[8]