Pláč
Pláč je doprovodný jev některých emocí, především smutku. Plakat lze ovšem také kvůli bolesti nebo pocitům vzteku, beznaděje, ale i silné radosti. Pro pláč je typická charakteristická mimika a proudění slz. Slzy obsahují endorfin tišící bolest a stresové hormony, smyslem pláče je zklidnění jedince. Pláč vzbuzuje v okolí soucit a lítost, má tedy rovněž signální funkci.
Ne každé ronění slz je pláč – pokud k němu dojde při poranění nebo podráždění oka, pak se o pláč nejedná.[zdroj?!] Všichni savci mají slzy ke zvlhčování povrchu oka a vyplavování nečistot, ale zřejmě pouze člověk je schopen plakat.
Sklon k pláči u každého jedince závisí na kultuře, věku a pohlaví jedince: děti pláčou častěji, ženy průměrně pláčou více než muži[zdroj?!] , rovněž staří lidé mají práh pláče nižší.[zdroj?!] Také společenská tolerance pláče se v různých oblastech liší – v Evropě se například muži snaží pláč potlačovat a pláčou jen při velmi žalostných událostech.
Při některých duševních poruchách se dostavuje pláč bez příčiny.[zdroj?!] Při hysterii může pláč trvat i několik hodin.[zdroj?!]
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu pláč na Wikimedia Commons 
Téma Pláč ve Wikicitátech
Slovníkové heslo pláč ve Wikislovníku
Literatura
- NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0763-6. S. 254.
- VONDRÁČEK, Vladimír; HOLUB, František. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava: Columbus, 1993. ISBN 80-7136-030-9. S. 64.
