Pirahã

Pirahã má extrémně chudou zásobu hlásek, uvádí se, že obsahuje deset až třináct fonémů (údaj se liší podle jednotlivých studií; např. 3 vokály a 7 konsonantů[2]).

Jako jeden z mála jazyků vůbec neobsahuje nazály, obsahuje ale i velmi vzácné hlásky [ɺ͡ɺ̼] a [t͡ʙ̥] a rozlišuje tóny. Výslovnost obvyklá mezi muži se liší od výslovnosti žen. Dle některých výzkumů v jazyce hraje významotvornou roli i hudební stránka, matky údajně svým dětem neustále zpívají.

Jde o aglutinační jazyk, má velmi bohatou konjugaci. U sloves se rozlišuje celá řada vidů, přechodnost, zřejmost, telicita (zda bylo cíle děje dosaženo nebo nikoli) atd. Všechna osobní zájmena jsou podle všeho převzata z jazyka nheengatu (ze skupiny tupí-guaraní), neexistují žádné zprávy o tom, že by předtím v jazyce pirahã nějaká osobní zájmena byla.

Jazyk nemá žádná slova označující barvy (rozlišuje se pouze světlá a tmavá nebo se barva objektu přirovná k něčemu, co danou barvu má).[1] Pro slova "matka" a "otec" se používá jen jediné slovo, baíxi, pro sourozence ani jiné příbuzné neexistuje žádný výraz. Pirahã také nemá žádné výrazy pro číslovky, ani jasné rozlišení mezi množným a jednotným číslem, rozlišuje se pouze "větší množství" (hói) a "menší množství" (hoí), ale žádná absolutní čísla.[1][3] Neexistují ani výrazy pro čas (např. pro minulost[4]).

Dle profesora Daniela Everetta má také pirahã mimořádně omezené syntaktické možnosti (např. souvětí)[5], neumožňuje vůbec tvorbu vedlejších vět[6], což dle zastánců Sapir-Whorfovy hypotézy vyvrací jednu ze základních premis dnes nejuznávanější lingvistické teorie, tj. Chomskyho generativní gramatiky.

Sapir-Whorfova hypotéza je podle Everetta dokázána v tom smyslu, že je kvůli absenci číslovek nesmírně obtížné naučit členy kmene Pirahã počítat v indoevropském slova smyslu. Většina členů kmene Pirahã sice rozumí portugalsky, ale vyjadřuje se v portugalštině jen velmi obtížně, vyjadřují se dle Everetta jen pidginovou směsicí základní portugalské slovní zásoby a gramatiky své mateřštiny.