Pinus amamiana

• Pinus armandii varieta amamiana.

Stálezelený jehličnatý strom, dorůstající do výšky 30 m. Kmen dosahuje průměru 2 m. Větve jsou vodorovné. Borka je u mladých stromů hladká a šedohnědá, u starších stromů sloupávající se po tenkých šupinách a šedočerná. Letorosty jsou šedohnědé, zprvu chlupaté, a brzy hladké. Šupiny (Kataphylla) mají překrývající okraje, jsou blánovité, vejčité až široké a přímé, červenohnědé, 2-7 mm dlouhé a 1,5 mm široké a opadavé. Jehlice jsou zelené, stoupající a rovné, vyskytují se ve svazečcích (Fasciculus) po 5 ; jehlice jsou 3-8 cm dlouhé a 0,8-1 mm široké, na okrajích zubaté; s 3 pryskyřičnými kanálky, 1 spodním, 1 okrajovým a 1 horním a středovým; s řadami průduchů (Stomata) pouze na dvou vnitřních površích.

Samičí (semenné) šištice - šišky (Megastrobilus) jsou červenohnědé, vejčité, pryskyřičnaté, na krátkých stopkách, 5-7 cm dlouhé a 3-4 cm široké; vyskytují se po jedné nebo v přeslenech po 2 . Šupiny šišek jsou dřevnaté, obvejčitě kruhové, 1,5-2 cm dlouhé a 2-3 cm široké. Výrůstky (Apophysis) jsou kosočtverečné a 20-25 mm široké. Přírůstek prvního roku (Umbo) je snížený. Semena jsou elipsovitá, šedočerná, 10-12 mm dlouhá a 4-6 mm široká. Křídla semen jsou nevyvinutá a 0,5-1 mm dlouhá. Strom kvete v květnu. Šišky dozrávají v říjnu druhého roku.

Borovice Pinus amamiana je příbuzná s borovicí Pinus morrisonicola a s borovicí drobnokvětou Pinus parviflora. Dříve byla borovice Pinus amamiana popisována jako varieta borovice Pinus armandii to znamená: Pinus armandii varieta amamiana, nyní je borovice Pinus amamiana považována za samostatný druh, protože borovice Pinus amamiana má kratší jehlice a menší šišky než borovice Pinus armandii a od borovice Pinus armandii varieta mastersiana se liší tím, že borovice Pinus armandii varieta mastersiana má letorosty hladké od začátku.[2][3]

Domovinou borovice Pinus amamiana je Japonsko (ostrovy Jakušima a Tanegašima, blízko ostrova Kjúšú).

Borovice Pinus amamiana roste na nechráněných otevřených stanovištích na kamenitých svazích s řídkou vegetací. Na ostrově Jakušima v rozsahu nadmořských výšek 250-900 m a na ostrově Tanegašima 50-200 m. Strom je mrazuvzdorný do –6,6 °C. Borovice Pinus amamiana roste občas v blízkosti borovice Thunbergovy Pinus thunbergii.

Nechráněná stanoviště, zhoršující regeneraci populace tohoto stromu, a občasně také útoky háďátka borového Bursaphelenchus xylophilus.

V současnosti není strom nijak využíván; v minulosti byl místně intenzivně využíván pro řezivo, používané ve stavebnictví, tesařství a na výrobu dřevěných rybářských kánoí.

Ohrožený strom, stav jeho populace je klesající. Na ostrově Jakušima se vyskytují 3 podpopulace borovice Pinus amamiana, jedna čítající 2000-3000 jedinců, druhá pod 1000 jedinců a třetí pod 100 jedinců stromu, tyto tři podpopulace mají klesající tendenci; na ostrově Tanegašima se nachází pouze jedna podpopulace s klesající tendencí a čítající okolo 300 jedinců stromu.[4] V důsledku nechráněných podmínek je regenerace populace stromu pomalá. Navíc nechtěně z USA zavlečené háďátko borové Bursaphelenchus xylophilus, i přes relativně vysokou odolnost borovice Pinus amamiana k tomuto patogenu[2], zvyšuje úmrtnost semenáčů, malých stromků a dospělých jedinců tohoto stromu. Podpopulace na ostrově Jakušima se vyskytuje v chráněné oblasti.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pinus amamiana na Wikimedia Commons

• https://web.archive.org/web/20160305084556/http://www.iucnredlist.org/details/34180/0
• http://www.conifers.org/pi/Pinus_amamiana.php
• http://botany.cz/cs/pinus-amamiana/
• https://web.archive.org/web/20160310114407/http://threatenedconifers.rbge.org.uk/taxa/details/pinus_amamiana