Turovské knížectví

Turovské knížectví neboli Turovsko-pinské knížectví (rusky Но́вгород-Се́верское княжество, bělorusky Княства Турава-Пінскае, ukrajinsky Турово-Пінське князівство), nazývané také jako Turovská Rus, bylo středověké ruské knížectví Kyjevské Rusi se sídelním městem Turov. Bylo založeno východoslovanským kmenovým svazem Dregovičů v 10. století a zaniklo ve 14. století připojením k Litevskému velkoknížectví. Vedle sídelního Turova byly důležité také města Pinsk, Mazyr, Sluck, Luck, Běrasce a Vladimir.

Turovsko-pinské knížectví Турово-Пинское княжество ←  10.–14. století  →
geografie Kyjevská Rus roku 1237, Turovské knížectví zeleně
hlavní město:	Turov, Pinsk
obyvatelstvo
národnostní složení:	Dregoviči, Varjagové
jazyky:	staroruština
náboženství:	ortodoxní
státní útvar
státní zřízení:	dědičná monarchie
mateřská země:	Kyjevská Rus Kyjevská Rus (do roku 1240) Ruské království Ruské království
vznik:	10. století
zánik:	14. století – součást Litevského velkoknížectví
státní útvary a území
předcházející: Dregoviči následující: Litevské velkoknížectví

Až do konce 12. století bylo Turovsko-pinské knížectví úzce spojeno s knížectvími kyjevským a volyňským. Do vpádu Mongolů se knížectví Turov-Pinsk těšilo vyšší míry autonomie, ale jen krátce, než bylo přidruženo k Haličsko-volyňskému království. Ve 14. století bylo pohlceno expanzivní Litvou a zaniklo.