Piastovský hrad v Lehnici

Město Lehnice se starobylým hradem se nachází na území Lehnické jezerní oblasti (polsky Pojezierze Legnickie). Zdejší oblast s „průtočnými“ jezery, říčními rameny a kanály na soutoku řek Czarna Woda a Kaczawa je pozůstatkem přetváření krajiny během poslední doby ledové. Z geomorfologického hlediska tato oblast přináleží do Równiny Legnické ve Slezsko-lužické nížině (Nizina Śląsko-Łużycka v subprovincii Niziny Sasko-Łużyckie). Historické jádro Lehnice, v jehož severní části se nachází někdejší piastovský hrad, se rozkládá na území s nadmořskou výškou kolem 120 až 130 metrů.[3]

Podle dendochronologických analýz na lokalitě poblíž soutoku řek Czarna Woda a Kaczawa existovalo osídlení již v 8. století n. l. V 10. století zde vzniklo strážní hradiště, které spolu s hradišti v Jaworu a Duninu tvořilo obrannou síť na území lidu z kmene Třebovanů.

Vykopávky na místě legnického hradiště (kresba z roku 1898)

Na přelomu tisíciletí toto starší hradiště zaniklo a posléze zde byla na jeho pozůstatcích vybudována nová pevnost. Původní hliněné a dřevěné stavby byly postupně od konce 12. století (kolem roku 1190[4]) až do roku 1230 nahrazovány kamenným opevněním. Stalo se tak za vlády prvních piastovských knížat. Hlavním investorem stavby nebývale rozlehlého sídla, prozrazujícího zřejmé královské ambice stavebníka, byl vratislavský a opolský kníže Jindřich I. Bradatý.[1] V budování knížecího sídla pak pokračoval syn Jindřicha Bradatého Jindřich II Pobožný.[5] Obranný systém knížecího sídla se osvědčil v roce 1241, kdy hrad odolal obléhání během vpádu mongolských vojsk, která předtím drtivě porazila křesťanskou armádu v bitvě u Lehnice, v níž padl kníže Jindřich II. Pobožný a další významní představitelé evropského rytířstva.[1]

Mongolové při obléhání lehnického hradu nesou na kopí hlavu Jindřicha II. Pobožného (kresba z r. 1353)

Rozsáhlá renesanční přestavba hradu byla zahájena na začátku 15. století pod vedením francouzského stavitele, zvaného Mistr ze Saint Denis. V 16. století v těchto přestavbách hradu a městského opevnění pokračoval kníže Fridrich II. Lehnický, zvaný Veliký (1480– 1547), jehož dědem z matčiny strany byl český král Jiří z Poděbrad.

V letech 1512–1513 byl na lehnickém hradě před svým odsouzením a popravou vězněn Chris­tof von Rei­se­witz, kterému se v kraji přezdívalo Černý Kryštof. Než se Chris­tof von Rei­se­witz proslavil jako nejobávanější a nejbrutálnější loupeživý rytíř v této části Slezska a Lužice, působil jako purkrabí na hradě Gryf v Lwóweckém, respektive Jaworském knížectví.[1]

Po vymření slezské větve rodu Piastovců sídlili od roku 1675 na lehnickém hradě habsburští guvernéři. V roce 1740 Lehnici dobyl pruský král Fridrich II. Veliký. Prostorové uspořádání hradu zůstalo zachováno až do požáru v prvním desetiletí 18. století, kdy zanikly některé z nejstarších objektů hradu.

V polovině 18. století se uskutečnila barokní přestavba celého hrado-zámeckého areálu. Po velkém požáru v roce 1835 byl zámek přestavěn v novogotickém slohu.[5] Od 19. století až do roku 1945 lehnický zámek sloužil jako sídlo pruských a německých správních orgánů.

Od roku 2009 probíhala v areálu lehnického hradu, v němž mj. sídlí některé střední, vyšší odborné a vysoké školy, rekonstrukce několika historických objektů včetně obou věží za účelem jejich zpřístupnění veřejnosti.

Renesanční vstupní brána

Rozlehlému areálu dominují dvě vysoké románsko-gotické věže. Jedna z nich, věž sv. Petra, patrona města, je oktagonální (osmiboká). Druhá věž, pojmenovaná po sv. Hedvice (polsky sv. Jadwize), manželce Jindřicha I. Bradatého a patronce Slezska, má kruhový půdorys.[5] Věže, v jejichž přízemních částech bylo vězení a v horních patrech obytné místnosti, byly původně vysoké asi 20 metrů. Později za břežského a lehnického knížete Ludvíka II. (1385–1436) byly věže dvojnásobně zvýšeny a doplněny polygonálními nástavbami a přístavbami.[5]

Z románského období pocházel také hradní palác a dvanáctiboká kaple, zasvěcená sv. Benediktovi a Vavřinci, která stávala až do roku 1621 v centrální části někdejšího piastovského hradu, dále obranné zdi s hradní branou a další věž, zvaná Lubiňská.[6] Románský palác byl vybudován z cihlového zdiva na obdélném půdorysu 16,15 × 61,2 metrů, ostění oken a dveří bylo z pískovce. Původní hrad byl rozdělený na dvě části – na hlavní část s knížecím palácem, kaplí a věží sv. Petra, a na část hospodářskou a správní, kde se mj. nacházelo i sídlo kastelána (purkrabího) a brána s věží, později známou jako věž sv. Jadwigy.

Z éry přestavby hradu za Fridricha II. Lehnického pochází mohutná vstupní brána s renesančním portálem, která patří k nejvýznamnějším renesančním památkám v Lehnici.[5][6]