Pevnost v tahu
Pevnost v tahu nebo konečná pevnost je za daných podmínek největší možné napětí v materiálu při natahování, kterému materiál jako celek odolává, aniž by se porušil.

Dvě svěrací čelisti napínají vzorek materiálu, dokud se neroztrhne. Nejvyšší napětí, jehož bylo před roztržením dosaženo, udává jeho pevnost v tahu.
Hodnota této veličiny může být výrazně odlišná od pevnosti v tlaku. Experimentální údaje ukazují, že u hornin je pevnost v tahu 30x nižší než pevnost v tlaku.[1]
Hodnoty pevnosti v tahu:
Materiál | Pevnost v tahu v N / mm2 |
---|---|
Hliník |
45[2] |
Titan | 235[3] |
Hořčík | 116[4] |
Nikl | 370[5] |
Chrom | 370[5] |
Měď | 200[5] |
Ocel St52 | 520 |
Uhlíkové nanotrubice | 63 000[6][7] |
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pevnosť v ťahu na slovenské Wikipedii.
- JAROŠ, Josef, Vachtl, Josef. Strukturní geologie. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. 437 s. ISBN 80-200-0134-4
- Askeland: Materialwissenschaften: Grundlagen - Übungen - Lösungen. Spektrum Akademischer Verlag, 2010.
- Leyens: Titan und Titanlegierungen.
- Prof. C. Leyens: Skript Eisen- und Nichteisenmetalle, TU Dresden.
- Dr. Freudenberger: Skript Nichteisenmetalle, TU Bergakademie Freiberg.
- Yu, Min-Feng (2000): "Tensile Loading of Ropes of Single Wall Carbon nanotubes and their Mechanical Properties".
- Yu, Min-Feng (2000): "Strength and Breaking Mechanism of Multiwalled Carbon nanotubes Under Tensile Load".
Související články
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.