Petter Northug

Již jako junior byl všeobecně považován za budoucí hvězdu běžeckého lyžování. Lyžařské firmy se předháněly v nabídkách kontraktů. Nakonec v roce 2005 podepsal kontrakt s firmou Fischer. Smlouva zahrnovala základní plat (vůbec poprvé u juniora), který by se vynásobil pěti, pokud by se Northug dostal do elitního norského týmu pro sezónu 2006/07. To se Northugovi skutečně podařilo. Kontrakt také nabízel bonusy za medaile z juniorských světových šampionátů.

Na juniorských světových šampionátech vybojoval Northug celkem šest zlatých medailí. První dvě vybojoval v roce 2005 ve finském Rovaniemi, kde vyhrál skiatlon na 2×10 km a 10 km volně, další čtyři přidal v roce 2006 ve slovinské Kranji, kde vyhrál sprint volně, 10 km klasicky, skiatlon na 2×10 km a štafetu. K tomu ještě přidal dvě stříbrné medaile. V sezóně 2005/06 jako první junior v historii vyhrál závod mezi dospělými na mistrovství Norska, když ve skiatlonu porazil Frode Estila o 1,9 s.

Ve Světovém poháru debutoval 9. března 2005, ve sprintu v norském Drammenu skončil pětatřicátý. Další závody ve světovém poháru absolvoval až v sezóně 2005/06. Ve švédském Falunu zaznamenal 8. března 2006 svou první výhru ve Světovém poháru, když vyhrál skiatlon na 2×10 km a stal se ve svých dvaceti letech historicky nejmladším lyžařem, který vyhrál závod SP.[1] V celkovém pořadí světového poháru skončil na 14. místě.

Po ZOH 2006 v Turíně, které skončily pro norské běžce zklamáním, když přivezli "jen" tři stříbrné a jednu bronzovou medaili (z toho muži dvě stříbra), se norský tisk ptal, proč Northug nebyl v nominaci. Sám Northug připustil, že byl hodně zklamaný, zvláště když opět vyhrál na mistrovství Norska skiatlon. V den, kdy byla oznámena olympijská nominace, finišoval na domácím mistrovství jako člen vítězné štafety. Když projížděl cílem křičel: "A já nejedu na olympiádu?".[2]

Na mistrovství světa 2007 v japonském Sapporu získal svou první medaili, a to hned zlatou, když ve finiši štafety na 4×10 km přesprintoval švédského i ruského závodníka.

O dva roky později na mistrovství světa 2009 v Liberci vybojoval hned tři zlaté medaile. Zvítězil ve skiatlonu na 2×15 km, na 50 km volně s hromadným startem a k vítězství dovedl i štafetu na 4×10 km. Vždy se prosadil ve finiši, když se utrhl z klubka závodníků.

V sezóně 2008/09 skončil v celkovém hodnocení Světového poháru druhý, když ho až v samotném závěru sezóny předstihl Švýcar Dario Cologna.

Do ZOH 2010 ve Vancouveru vstoupil až 41. místem v závodě na 15 km volně. O den později však vybojoval bronzovou medaili ve sprintu. Ve skiatlonu na 2×15 km se nedokázal udržet čelní skupiny a skončil jedenáctý. Vytouženého zlata se dočkal až ve sprintu dvojic, kde triumfoval spolu s Øysteinem Pettersenem. Výborný finiš předvedl ve štafetě na 4×10 km. Na posledním úseku přebíral štafetu se ztrátou 37,5 sekundy na vedoucí trojici, přesto dokázal předběhnout francouzskou a českou štafetu a vybojovat Norům stříbrnou medaili. V závěrečném závodě na 50 km klasicky s hromadným startem si pak dosprintoval pro svoje první individuální olympijské zlato.

Po olympiádě si došel i pro celkové vítězství ve Světovém poháru, když vyhrál s obřím náskokem 600 bodů před druhým Lukášem Bauerem. Poprvé také triumfoval v celkovém hodnocení Finále Světového poháru.

V září 2010 se na veřejnost dostaly detaily sponzorského kontraktu s firmou Red Bull, který z Northuga dělal nejlépe placeného sportovce v norské historii. Až do roku 2014 měl zaručen příjem nejméně 1 miliónu norských korun ročně, s možností až zdvojnásobení, pokud jeho výkony budou na úrovni sezóny 2009/10.

Sezónu 2010/11 nezačal dobře, první tři týdny chyběl kvůli nemocí. Na domácí mistrovství světa v Oslu se však výborně připravil a vybojoval zde 3 zlaté a 2 stříbrné medaile. Negativní publicitu však vyvolalo jeho chování ve štafetě, kdy s vědomím bezpečného náskoku prošel cílem bokem. To bylo považováno za neslušné až pohrdavé gesto vůči soupeřům, především k největšímu rivalovi, Švédu Marcusi Hellnerovi.[3] Na konci sezóny pak podruhé vyhrál Finále Světového poháru ve Švédsku.

Na mistrovství světa 2013 v italském Val di Fiemme vyhrál poprvé závod na 15 km volně, čímž zkompletoval svou sadu medailí. Ve finiši štafety opět triumfoval před švédským závodníkem, což znamenalo pro norskou štafetu již sedmý triumf na světových šampionátech v řadě. K tomu ještě přidal stříbro ze sprintu. V závěrečném závodě na 50 km klasicky s hromadným startem byl favoritem, ale doběhl až na 21. místě.

Ve Světovém poháru měl skvělý finiš. Vyhrál 15 km volně v Lahti o více než půl minuty, následně pak klasický sprint v Drammenu. Ve Finále pak vyhrál úvodní sprint ve Stockholmu i prolog ve Falunu, na 15 km klasicky s hromadným startem skončil čtvrtý a v závěrečné stíhačce si doběhl pro celkové vítězství. To také znamenalo celkový triumf ve Světovém poháru. Před Lahti ztrácel 226 bodů na vedení, nakonec však vyhrál s náskokem 180 bodů.

Před mistrovstvím světa 2015 měl Northug stejný počet zlatých medailí jako rekordman Bjørn Dæhlie – 9 (5x z individuálních závodů a 4x ze štafet). Ve Falunu přidal další čtyři vítězství a s 13 tituly mistra světa se stal rekordmanem v kategorii mužů.[1]

Je svobodný. Má dva bratry, Evena a Tomase. Tomas Northug je také profesionální závodník, vyhrál sprint a štafetu na MSJ 2010.

V roce 2010 se zúčastnil World Series of Poker, kde skončil na 653. místě.

V květnu 2014 pod vlivem alkoholu (1,65 promile) havaroval s vozem Audi A7 a opustil místo nehody, při které byl zraněn jeho spolucestující. V říjnu byl odsouzen k 50 dnům vězení, dostal trvalý zákaz řízení a pokutu 22.500 eur. Požádal, aby si trest mohl odpykat až po sezoně a bylo mu vyhověno – mohl se tak zúčastnit Mistrovství světa v klasickém lyžování 2015.[4] V roce 2020 byl pak odsouzen k sedmi měsícům vězení za opakované závažné dopravní přestupky a držení drog. Soud v Oslu jej shledal vinným z toho, že několikrát výrazně překročil povolenou rychlost, za což navíc přišel na doživotí o řidičský průkaz. V mobilním telefonu vyšetřovatelé našli videa, která Northug během zběsilé jízdy natáčel a posílal přátelům.[5]