Petr Nedvěd

Narodil se v Liberci hokejistovi Jaroslavu Nedvědovi a jeho manželce Soně. Československo opustil jako sedmnáctiletý emigrant 2. ledna 1989 po mezinárodním mládežnickém turnaji Mac's AAA Midget Hockey Tournament v Calgary. Nedvěd byl se 17 góly a devíti asistencemi hvězdou turnaje. Rozhodl se emigrovat do Kanady kvůli omezeným životním možnostem v Československu, kde vládl komunistický režim, který byl velmi přísný k propuštění sportovců do zahraničí za profesionální kariérou. Svým rodičům neřekl o svém rozhodnutí a s 20 kanadskými dolary a pomocí jiných českých emigrantů, které dodnes odmítl určit, oznámil svou emigraci na calgarské policejní stanici. V rozhovoru pro list Newark Star Ledger řekl Nedvěd, že hlavní důvod k útěku byl strach, že by později mohl litovat nevyužité příležitosti. Jeho bratr je také hokejista – obránce Jaroslav Nedvěd.

Od roku 2004 byl ženatý se supermodelkou Veronikou Vařekovou. V roce 2006, kdy hrál za Phoenix Coyotes, Nedvěd požádal o výměnu do východní konference NHL, protože Vařeková pracovala převážně v New Yorku. Přesto se během léta 2006 Nedvěd a Vařeková rozvedli. V roce 2007 se vrátil do České republiky.

Jeho partnerkou je modelka Nicole Volfová. Dne 24. července 2020 se jim narodila dcera Naomi Nedvědová.[1]

Po emigraci hrál jednu sezonu za Seattle Thunderbirds v juniorské Western Hockey League a po sezoně byl draftován jako druhá volba celkově do Vancouver Canucks, když v sezoně nastřádal skvělých 145 bodů v 71 zápasech. Předpokládalo se, že se stane hvězdou NHL, ovšem jeho první dvě sezony převládalo mírné zklamání, jeho styl byl označován za příliš měkký. Ve své třetí sezoně 1992–93 však zazářil s 38 góly a 71 body a rekordní klubovou sérií 15 utkání v řadě, ve kterých bodoval. I přesto si pohněval fanoušky Canucks, když po vyřazení ve druhém kole play off požádal svůj idol, kterým byl protihráč z klubu Los Angeles Kings Wayne Gretzky, po prohraném rozhodujícím zápase o hokejku. Pro fanoušky to znamenalo ukázku malé klubové oddanosti tohoto hráče, který dal pouhé 3 góly v 28 zápasech play off v dresu Canucks.

Prioritou před sezonou 1993–1994 bylo si získat lepší smlouvu, což vyústilo ve spory s vedením Canucks a Nedvěd tak nezahájil ročník. Během své stávky získal Nedvěd kanadské občanství a reprezentoval Kanadu na Olympijských hrách v Lillehammeru, odkud si odvezl stříbrnou medaili. Svou situaci v NHL vyřešil před uzávěrkou přestupů, kdy podepsal smlouvu s klubem St. Louis Blues, když byl on a kanadský hokejista Craig Janney klubem získani za kompenzaci od Canucks. Nedvěd získal 20 bodů v 19 zápasech, ale v play off se St. Louis nepřešel již přes první kolo.

Jeho působení v St. Louis nebylo příliš dlouhé, protože byl vyměněn do New York Rangers během výluky NHL v úvodu ročníku 1994–95. Ve zkrácené sezoně nastřádal 23 bodů ve 46 zápasech.

Před sezonou 1995–1996 opět změnil působiště, tentokrát byl vyměněn do Pittsburgh Penguins. Zde zažil nejlepší léta kariéry v ofenzivně laděném týmu okolo superhvězd typu Mario Lemieux, Jaromír Jágr či Ron Francis. Ve své první sezoně za Tučňáky dosáhl osobního rekordu 45 branek a 99 bodů. Úspěšně si vedl i v play off, kde i jeho 20 bodů pomohlo Penguins do finále konference. Během tohoto tažení vstřelil svůj neslavnější gól do sítě Washington Capitals v napínavém utkání, které se čtyřikrát muselo prodlužovat, než jej Nedvěd v čase 79:15 rozhodl. Bylo to nejdelší utkání za předešlých 60 let. Sezona 1996–97 byla dalším povedeným ročníkem, ve kterém nasázel 33 branek a celkem 71 bodů.

Připadal si zde podceněný v nabízeném novém kontraktu a tak kvůli sporům o jeho výši nehrál NHL v sezoně 1997–98. Během sezony nastupoval za několik klubů, odbyl si i premiéru v české extralize v dresu pražské Sparty. Smlouvu v NHL neměl podepsanou ani na začátku ročníku 1998–99, sezonu začal v dresu Las Vegas Thunder v nižší americké soutěži IHL. Situace se vyřešila nakonec dva měsíce po začátku soutěže, kdy byl vyměněn zpět do New York Rangers společně s Rusem Alexejem Kovaljovem. Osobní stávka byla zřejmě chybným tahem hráče, jelikož ve finále na ní nevydělal finančně a navíc opustil klub, ve kterém patřil mezi hvězdy NHL.

Jeho druhé působení v New Yorku bylo podařenější než předchozí a šest sezon, co strávil v Rangers, bylo nejstabilnější angažmá v jeho kariéře. Přestože mužstvu se nedařilo probojovat během této éry do play off, stabilně ukazoval své ofenzivní kvality, dvakrát vyhrál klubové bodování a jednou se umístil na druhém místě. V sezoně 2000–01 vytvořil formaci s dvojicí Jan Hlaváč a Radek Dvořák – trojice si vysloužila přezdívku „Czech Mates“ – pro Nedvěda to byla druhá nejlepší sezona kariéry, dokončil jí s 32 góly a 78 body.

Během méně povedené sezony 2003–04 byl vyměněn do Edmonton Oilers během uzávěrky přestupů. Edmonton sice nezvládl kvalifikovat se do play off, ale on sám v závěru sezony získal solidních 15 bodů v 16 zápasech.

V létě 2004 podepsal smlouvu s Phoenix Coyotes, ale kvůli výluce v NHL strávil sezonu 2004–2005 v klubu HC Sparta Praha v české extralize. Do NHL naskočil opět v ročníku 2005–2006 v dresu Coyotes, ovšem výkonnost nebyla příliš vysoká, vstřelil jen 2 góly a nastřádal 11 bodů v 25 zápasech. Byl vyměněn do Philadelphia Flyers, kde jeho výkonnost šla nahoru a tak získal 14 bodů ve 28 zápasech a pomohl mužstvu do play off, které si zahrál poprvé od roku 1997.

Ročník 2006–2007 pro něj začal slabě a tak jej 18. října zařadil klub na listinu nechráněných hráčů po prohře 9:1, kterou klubu uštědřilo Buffalo Sabres. Poprvé v kariéře byl poslán do farmářské AHL. Po putování mezi NHL a AHL v následujících dvou měsících, si jej vybralo mužstvo Edmonton Oilers, které si slibovalo, že zde naváže na své krátké úspěšné působení v týmu během roku 2004. Trápení ale pokračovalo i v Edmontonu a tak zní vyčíslení sezony takto – pouze 2 góly a 12 bodů ve 40 zápasech za Edmonton a Philadelphii.

Dne 19. června 2007 podepsal roční kontrakt se Spartou Praha, kde odehrál sezonu 2007–08.[2]

V létě 2008 se pokusil o comeback do NHL, když byl pozván do tréninkového kempu New York Rangers. Ten však 26. září opustil a nastupoval v extralize za svůj rodný Liberec v dresu Bílých Tygrů.

Dne 13. března 2014 po nepovedeném předkole play off proti týmu HC Vítkovice Steel ukončil hráčskou kariéru.[3] O čtyři roky později, 3. února 2018, si zahrál jeden soutěžní zápas za prvoligové Benátky nad Jizerou proti Kladnu, za které nastoupil Jaromír Jágr, jenž se do Česka vrátil z angažmá v NHL. V utkání, které se odehrálo v Liberci, dal Nedvěd jeden gól a na další přihrál.[4] Zápas pojal jako rozlučku se svou kariérou, kterou o den později následovalo slavnostní vyvěšení dresu s jeho číslem 93 pod strop libereckého stadionu.[5]

V červnu 2018 se stal generálním manažerem české hokejové reprezentace.[6]

• 1989–90: Jim Piggott Memorial Trophy Nejlepší nováček (WHL)
• 1989–90: Nováček roku (CHL)
• 1994: Stříbrná medaile (Zimní olympijské hry)
• 2012: Vítěz kanadského bodování Extraligy ledního hokeje

• Byl označen jako číslo 71 v knize o stovce nejlepší hokejistů, co kdy oblékali dres New York Rangers, která se jmenuje 100 Ranger Greats (John Wiley & Sons, 2009).

Sezona	Klub	Soutěž	Základní část					Play off
			Z	G	A	B	TM	Z	G	A	B	TM
1988/89	HC Litvínov – junioři	TCH-jun	20	32	19	51	12	—	—	—	—	—
1989/90	Seattle Thunderbirds	WHL	71	65	80	145	80	11	4	9	13	2
1990/91	Vancouver Canucks	NHL	61	10	6	16	20	6	0	1	1	0
1991/92	Vancouver Canucks	NHL	77	15	22	37	36	10	1	4	5	16
1992/93	Vancouver Canucks	NHL	84	38	33	71	96	12	2	3	5	2
1993/94	St. Louis Blues	NHL	19	6	14	20	8	4	0	1	1	4
1994/95	New York Rangers	NHL	46	11	12	23	26	10	3	2	5	6
1995/96	Pittsburgh Penguins	NHL	80	45	54	99	68	18	10	10	20	16
1996/97	Pittsburgh Penguins	NHL	74	33	38	71	66	5	1	2	3	12
1997/98	HC Sparta Praha	CZE	5	2	3	5	8	6	0	2	2	52
	Las Vegas Thunder	IHL	3	3	3	6	4	—	—	—	—	—
1998/99	New York Rangers	NHL	56	20	27	47	50	—	—	—	—	—
	Las Vegas Thunder	IHL	13	8	10	18	32	—	—	—	—	—
1999/00	New York Rangers	NHL	76	24	44	68	40	—	—	—	—	—
2000/01	New York Rangers	NHL	79	32	46	78	54	—	—	—	—	—
2001/02	New York Rangers	NHL	78	21	25	46	36	—	—	—	—	—
2002/03	New York Rangers	NHL	78	27	31	58	64	—	—	—	—	—
2003/04	New York Rangers	NHL	65	14	17	31	42	—	—	—	—	—
	Edmonton Oilers	NHL	16	5	10	15	4	—	—	—	—	—
2004/05	HC Sparta Praha	CZE	46	22	13	35	44	5	2	3	5	10
2005/06	Phoenix Coyotes	NHL	25	2	9	11	34	—	—	—	—	—
	Philadelphia Flyers	NHL	28	5	9	14	36	6	2	0	2	8
2006/07	Philadelphia Flyers	NHL	21	1	6	7	18	—	—	—	—	—
	Philadelphia Phantoms	AHL	14	4	7	11	10	—	—	—	—	—
	Edmonton Oilers	NHL	19	1	4	5	10	—	—	—	—	—
2007/08	HC Sparta Praha	CZE	45	20	5	25	98	4	0	1	1	20
2008/09	Bílí Tygři Liberec	CZE	33	14	14	28	72	3	0	1	1	6
2009/10	Bílí Tygři Liberec	CZE	35	15	20	35	94	15	8	9	17	16
2010/11	Bílí Tygři Liberec	CZE	45	14	41	55	74	7	7	3	10	12
2011/12	Bílí Tygři Liberec	CZE	49	24	37	61	64	11	6	7	13	34
2012/13	Bílí Tygři Liberec	CZE	48	20	33	53	151	18	7	11	18	32
2013/14	Bílí Tygři Liberec	CZE	49	19	31	50	103	3	0	0	0	10
NHL celkem			982	310	407	717	708	71	19	23	42	64
Extraliga celkem			355	150	197	347	708	72	30	37	67	192
Konec hokejové kariéry Ano

pozn: u sezony 2012/13 je v kolonce play off kurzívou uvedena bilance ze skupiny o umístění a baráž extraligy

Během stávkování v sezoně 1997/1998 nastoupil i v nižších českých soutěžích. Za Liberec nastoupil i v prvoligovém utkání v úvodu sezony 2001/2002. V roce 2018 absolvoval jeden prvoligový zápas jako rozlučku s kariérou. Jeho bilance v nižších českých soutěžích vypadá takto:

Start na olympijském turnaji v roce 1994 za Kanadu mu znemožnil hrát za českou reprezentaci na akcích pořádaných mezinárodní hokejovou federací IIHF. V přípravě na olympijské hry sehrál za Kanadu 17 utkání a nastřádal v nich 31 bodů (19 gólů a 12 asistencí). Za Česko nastoupil na Světovém poháru 1996, který pořádala NHL. V rámci přípravy sehrál na turnaji Pragobanka Cup ve Zlíně utkání proti Finsku, ve kterém skóroval.

V sezóně 2011/2012 se stal opět způsobilým nastupovat za český tým a byl nominován na Karjala Cup,[7] kde vstřelil tři branky ve třech utkáních. Odehrál také 2 další série Euro Hockey Tour (celkově 1. místo) a v květnu 2012 nastoupil poprvé na mistrovství světa za Českou republiku a získal bronzovou medaili. Naposledy se velkého turnaje zúčastnil při olympijských hrách v Soči 2014 (7. místo).

Celkově za reprezentaci sehrál 39 utkání a nastřílel 11 branek.[8]

Reprezentační statistiky

Statistiky reprezentace:[9]

Turnaj	Místo konání	Z	G	A	B	Umístění	Soupisky
ZOH 1994	Norsko Norsko (Lillehammer)	8	5	1	6		Soupiska ZOH 1994
SP 1996	Severní Amerika, Evropa	3	0	1	1	4. místo v ZČ	Soupiska
MS 2012	Finsko Finsko a Švédsko Švédsko (Helsinky, Stockholm)	9	3	2	5		Soupiska MS 2012
ZOH 2014	Rusko Rusko (Soči)	5	0	1	1	6. místo	Soupiska ZOH 2014
Celkem na MS		9	3	2	5
Celkem na ZOH		13	5	2	7