Peter Ondrejkovič

Profesor Ondrejkovič se tématu sociální patologie, jejím různým projevům ve společnosti 20. a 21. století a možností, jak s ní pracovat zaobírá ve svém více než pětisetstránkovém souhrnném díle, v němž výčet pramenů, ze kterých čerpal činilo obdivuhodných 925 děl. Nejdříve zde vymezuje obor jako takový, odlišuje ho od sociální deviace a anómie, podává výčet významných představitelů a dále se s širokým záběrem věnuje těm nejčastějším a nejproblémovějším patologickým jevům, včetně možností, jak jim předcházet a sociální práce s nimi. Dále se také věnuje možnému vývinu této problematiky a uvažuje o možných dopadech na další generace.[2]

Sociální patologie je v zásadě souhrnný název pro všechny společensky nežádoucí jevy (dále jen SNJ), sankcionované formy deviantního chování a výzkum jejich vzniku a existence.[3] Termín jako takový zavedl anglický filozof Herbert Spencer, který hledal spojitost mezi sociální a biologickou patologií, tudíž vlastně přirovnával společnost k jistému organismu. Byl tak přesvědčený o souvislosti mezi společenskými a přírodními zákony. Tento biologismus byl však zamítnut a nahrazen jinými pojmy, především sociální deviace.[3] Francouzský sociolog Émile Durkheim viděl sociální patologii jako vědu o chování a činech, které se zásadně vymykají normám společnosti. I přes to však rozuměl těmto jevům jako nedílné součásti společnosti. Podle něj tedy nelze stavit sociální chorobu proti zdraví, protože ze zásady je těžké definovat „normalitu“ a tím pádem i její opak. Proto je třeba si uvědomit, že normalita se vždy odvíjí od sociokulturního prostředí, v jakém se pohybujeme. Skvělý příklad vidíme v odlišných normách evropské a arabské společnosti.

Samotná sociální patologie je oborem mnoha vědních disciplín, a to především sociální psychologie, pedagogiky, práce, sociologie, kriminologie a právních věd.[4] Profesor Ondrejkovič se dlouhodobě zabývá socializací a výchovou mládeže a s ní spojenou protidrogovou výchovou, jíž věnoval celou jednu knihu.

Peter Ondrejkovič se zabýval problematikou sociologie výchovy, socializace mládeže, globalizací a jejího dopadu na mládež. Ve svých studiích předkládá komplexní pohled na sociologii výchovy, jako na společensko-vědní obor, vycházející z kombinace poznatků pedagogiky a průniku zahraničních empirických výzkumů. V rámci sociologie výchovy se detailněji zabývá rovněž socializací mládeže, kterou definuje jako proces vzniku a vývoje osobnosti, podmíněný vlivy různých sociálních činitelů, ze společenského a materiálního okolí jedince.[5] Zmiňuje také původ termínu, jeho další možné interpretace a způsoby užívání v řadách sociologů.[6] V souvislosti s termínem socializace ve svých dílech předkládá také řadu socializačních teorií(teorie učení, individualizační teorie aj.). Motivací k tvorbě studií byla především absence odborných děl na dané téma na Slovensku. Většina jeho tvorby, zabývající se touto problematikou, byla určena jak pro širší slovenskou veřejnost, tak pro pedagogy, působící na všech stupních a typech škol, a studenty, aspirující na povolání pedagoga. Vzhledem k nedostatečné kvalitě obsahové stránky studií a empirických výzkumů, uskutečněných v období do 90. let na území Slovenska , je v řadě prací odkazováno převážně na výzkumy uskutečněné v zahraničí, především v sousedních zemích Slovenska.[7]

V souvislosti s dalšími ústředními tématy: Sociologie výchovy, sociální patologie se Ondrejkovič zabýval také mládeží, a tím, jak je ovlivňována postupnou globalizací. Dle Ondrejkoviče příčiny nárůstu kriminálních, či jiných sociálně patologických aktivit u mládeže, úzce souvisí s modernizačními procesy ve společnosti. Za těžiště problému Ondrejkovič považuje především individualizaci mládeže, úzce spojenou s již zmíněným trendem globalizace.[8] Individualizaci přitom definuje jako proces, při kterém dochází k vzniku kontroly nad vlastním chováním a vzniku individuálního psychického života.[9] K pochopení problémů individualizace mládeže způsobené podmínkami v moderní, globální společnosti, je třeba si nejdříve termín globalizace definovat. Jednotná definice tohoto pojmu neexistuje. Nicméně určitým konsensem, mezi jednotlivými pohledy na tento fenomén, by bylo tvrzení, že globalizace je dlouhodobý proces, prohlubování závislosti jednotlivých ekonomik a trhů a zároveň urychlující dynamiku vzájemné výměny zboží, kapitálu, osob a know-how, mezi státy a také kontinenty, zasahující do ekonomické, kulturní i politické sféry.

Jedním z největších problémů všech moderních společností je dezintegrace, způsobená jako vedlejší účinek procesu globalizace. Následky dezintegrace společnosti lze nalézt hned v několika rovinách. V rovině sociální struktury, se jedná o fenomén sociální nerovnosti uvnitř společnosti; v rovině institucionální zase o ubývající vůli občanů podílet se na činnosti institucí; v rovině sociální dále nedostatek emocionální podpory mladých lidí; a v rovině personální lze zmínit krizi identity a zároveň nedostatečnou a nekonsistentní výchovu v oblasti difuze hodnot.

Ondrejkovič dezintegraci dále dělí na dvě hlavní složky, a to sice na dezorientaci a dezorganizaci. K dezorientaci dochází kvůli přehnané pluralitě možností, která je však také jedním ze základních znaků individualizace. V rámci dezorientace dochází k tzv. hodnotovým konfliktům, způsobeným protichůdností hodnot a norem, které jsou v jednotlivých sociálních vrstvách a společenských skupinách různé a často neshodné. K dezorganizaci poté dochází narušením rovnováhy, mezi těmito sociálními normami, jinak označenými také jako sociální organizace. Tato disrupce brání integraci v oblasti sociálních vztahů, má za následek izolaci jednotlivce, diskontinuitu doteď běžného způsobu života a také subvenci anonymity ve způsobu života mládeže.[10]

Jednou z otázek, kterými se Peter Ondrejkovič zabývá, je problematika sociologického výzkumu, jíž zasvětil několik svých děl, konkrétně Úvod do metodológie společenskovedného výskumu a Úvod do metodológie sociálnych vied, později pak Interpretácia a vedecké vysvetľovanie v spoločenskovednom výskume (Príspevok k prekonávaniu ich marginalizácie) a nakonec Vysvetlenie, porozumenie a interpretácia v spoločenskovednom výskume (prakticky rozšířená verze předchozího díla), které se v rozsáhlé míře opírá o dřívější publikace a sumarizuje autorův dosavadní výzkum na toto téma.[11]

S ohledem na tuto problematiku se Ondrejkovič snaží zdůraznit význam interpretace v rámci předně kvantitativního (odlišení od kvalitativní níže) výzkumu ve společenských vědách. Shledává, že interpretace může být klíčová v integraci dnes rozdrobeného sociálního poznání.[12]

Autor dále rozlišuje mezi pojmy vysvětlení a porozumění a pozastavuje se nad jejich vzájemnou interakcí, v důsledku čehož shledává, že se navzájem komplementují.[13] Do obdobné analogie staví i kvantitativní a kvalitativní výzkum.[14]

Další dílčí otázkou v rámci metodologie výzkumu, kterou ve své práci Peter Ondrejkovič rozebírá, je otázka pravdy v rámci teorie vědy. Zdůrazňuje, že pravda je zprostředkovaná interpretací.[15]

• ONDREJKOVIČ, Peter. Úvod do sociológie výchovy: (teoretické základy sociológie výchovy a mládeže). Bratislava: Veda, 1995. 224 s. ISBN 80-224-0445-4.
• ONDREJKOVIČ, Peter. Sociálna patológia. Bratislava: Veda, 2009. 580 s. ISBN 978-80-224-1074-8.
• ONDREJKOVIČ, Peter. Socializácia mládeže (ako východisková kategória sociológie výchovy a sociológie mládeže). Bratislava: Veda, 1997. 204 s. ISBN 80-224-0476-4.
• ONDREJKOVIČ, Peter. Socializácia v sociológii výchovy. Bratislava: Veda, 2004. 200 s. ISBN 80-224-0781-X.
• ONDREJKOVIČ, Peter. Globalizácia a individualizácia mládeže (Negatívne stránky) Bratislava: Veda, 2002. 134 s. ISBN 80-224-0689-9.
• POLIAKOVÁ, Eva a Peter ONDREJKOVIČ. Protidrogová výchova. Bratislava: Veda, 1999. 356 s. ISBN 80-224-0553-1.
• ONDREJKOVIČ, Peter. Interpretácia a vedecké vysvetľovanie v spoločenskovednom výskume (Príspevok k prekonávaniu ich marginalizácie). Bratislava: Veda, 2008. 96 s. ISBN 978-80-224-0997-1.
• ONDREJKOVIČ, Peter a Jana MAJERČÍKOVÁ. Vysvetlenie, porozumenie a interpretácia v spoločenskovednom výskume. Bratislava: Veda, 2012. 138 s. ISBN 978-80-224-1262-9.
• ONDREJKOVIČ, Peter. Úvod do metodológie společenskovedného výskumu. Bratislava: Veda, 2007. 245 s. ISBN 978-80-224-0970-4.
• ONDREJKOVIČ, Peter. Úvod do metodológie sociálnych vied: (základy metodológie kvantitatívneho výskumu). Bratislava: Regent, 2006. 229 s. ISBN 8088904447.