Petar Šegedin

Petar Šegedin se narodil v obci Žrnovo na ostrově Korčula, kde také absolvoval střední školu. Vystudoval Filosofickou fakultu na Záhřebské univerzitě. Pracoval jako učitel, profesor a diplomat, později se stal spisovatelem na volné noze. V 70. letech 20. století se dostal na „černou listinu“ pro svou kritiku komunistických funkcionářů a režimu i chorvatský nacionalismus v rámci Chorvatského jara a nějaký čas žil v dobrovolném exilu v Západním Německu. Byl jedním ze zakladatelů Chorvatského demokratického společenství (HDZ).

Už v debutovém románu, vydaném v 1946, se Šegedinovo dílo vzdálilo od socialistického realismu a do chorvatské literatury přinesl existencialismus. Šegedin je také známým autorem esejí a cestopisů.

Šegedin byl prezidentem organizace Matica hrvatska a členem Chorvatského svazu spisovatelů. Od roku 1963 byl členem Chorvatské akademie věd a umění. Šegedin byl v roce 1991 vyznamenán Cenou Vladimira Nazora za celoživotní dílo v oblasti literatury.

První díla zveřejnil koncem 30. let 20. století v časopise Pečat, který vydával spisovatel Miroslav Krleža. Šegedin psal romány, povídky a eseje a po druhé světové válce patřil k nejdůležitějším jugoslávským autorům. Ve vysloveně psychologizujících dílech vyjadřuje většinou lidské obavy a popisuje své dětství v Dalmácii.