Perfluordecyltrichlorsilan

Perfluordecyltrichlorsilan
	Strukturní vzorec
Obecné
Systematický název	trichlor(3,3,4,4,5,5,6,6,7,7,8,8,9,9,10,10,10-heptadekafluordecyl)silan
Ostatní názvy	FDTS
Sumární vzorec	C10H4Cl3F17Si
Vzhled	bezbarvá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS	78560-44-8
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	616-629-4
PubChem	123577
SMILES	C(C[Si](Cl)(Cl)Cl)C(C(C(C(C(C(C(C(F)(F)F)(F)F)(F)F)(F)F)(F)F)(F)F)(F)F)(F)F
InChI	1S/C10H4Cl3F17Si/c11-31(12,13)2-1-3(14,15)4(16,17)5(18,19)6(20,21)7(22,23)8(24,25)9(26,27)10(28,29)30/h1-2H2
Vlastnosti
Molární hmotnost	581,48 g/mol
Teplota varu	224 °C (497 K)
Hustota	1,7 g/cm3
Rozpustnost ve vodě	rozkládá se
Rozpustnost v nepolárních ; rozpouštědlech	rozpustný v toluenu, tetrahydrofuranu a tetrahydropyranu
Bezpečnost
	; GHS05[1]
H-věty	H314 H318[1]
P-věty	P260 P264 P280 P301+330+331 P303+361+353 P304+340 P305+351+338 P310 P363 P405 P501[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Perfluordecyltrichlorsilan (zkráceně FDTS) je organická sloučenina používaná na přípravu samoorganizovaných vrstev. Vytváří kovalentní vazbu mezi křemíkovými atomy a atomy kyslíku v hydroxylových (-OH) skupinách u skla, keramiky a oxidu křemičitého.

Díky mnohonásobně fluorovaným alkylovým skupinám vrstvy obsahující FDTS snižují povrchovou energii. Tvorba FDTS se provádí poměrně jednoduchým postupem nazývaným chemická depozice z plynné fáze. Provádí se při teplotách kolem 50 °C a lze ji tak použít u většiny substrátů. Tento proces obvykle probíhá ve vakuové nádobě za přítomnosti par vody. Tímto způsobem upravené povrchy odpuzují vodu a omezují tření.

Z těchto důvodů se FDTS monovrstvy často používají na površích pohyblivých součástí mikroelektromechanických systémů.[2] FDTS vrstvy snižují povrchovou energii a omezují přilepování povrchů, díky čemuž mají využití při výrobě elektroniky, například organických světelných diod.

Odkazy

Externí odkazy

Srinivasan, U.; Houston, M.R.; Howe, R.T.; Maboudian, R.; , "Alkyltrichlorosilane-based self-assembled monolayer films for stiction reduction in silicon micromachines," Microelectromechanical Systems, Journal of , vol.7, no.2, pp. 252–260, Jun 1998. doi: 10.1109/84.679393
Ruben B. A. Sharpe, Dirk Burdinski, Jurriaan Huskens, Harold J. W. Zandvliet, David N. Reinhoudt, and Bene Poelsema, Chemically Patterned Flat Stamps for Microcontact Printing, Journal of the American Chemical Society 2005 127 (29), 10344-10349.
Ashurst, W. R., Carraro, C., and Maboudian, R., “Vapor Phase Anti-Stiction Coatings for MEMS,” IEEE Transactions on Device and Materials Reliability, Vol. 3, No. 4, pp. 173–178, 2003. doi: 10.1109/TDMR.2003.821540

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Perfluorodecyltrichlorosilane na anglické Wikipedii.

https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/123577
W. R. Ashurst. Vapor phase anti-stiction coatings for MEMS. IEEE Transactions on Device and Materials Reliability. 2003, s. 173–178. DOI 10.1109/TDMR.2003.821540.

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[PubChem-1] ttps://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/123577

[2] W. R. Ashurst. Vapor phase anti-stiction coatings for MEMS. IEEE Transactions on Device and Materials Reliability. 2003, s. 173–178. DOI 10.1109/TDMR.2003.821540.