Koroptve

Ptáci podčeledě koroptve se ve volné přírodě vyskytují ve Starém světě, tj. v Evropě, Asii a Africe a také v Austrálii a na Novém Zélandu. Tzv. křepelky z Nového světa, z Ameriky, jsou nyní zařazeny do čeledě křepelovitých. V závislosti na druhu žijí koroptve v různém biotopu, např. blízko obdělávaných polí, na volných plochách luk a savan poblíž lesů a křovin, ve skalnatém podhůří i vysoko v horách, v bambusových houštinách, zřídka také přímo v lesích a deštných pralesích. V České republice se v přírodě vyskytují koroptev a křepelka a v domácích chovech domestikovaný kur domácí (slepice a kohouti).[1]

Jsou to ptáci většinou plaší, mnozí mají peří zbarveno tak, že jim umožňuje dokonale splynout s terénem. Některé druhy toho při ohrožení využívají, jiné odběhnou do houští nebo odletí na strom. U většiny druhů je barvou peří i velikosti podtržen pohlavní dimorfismus. Křídla mají většinou krátká a zakulacená, tělo zaoblené, zobák krátký, silný a na konci poněkud zahnutý. Většinou neopeřené nohy a prsty jsou dobře uzpůsobené k chůzi a běhání po zemi. U některých druhů mají samci i několik ostruh, někdy je mají dokonce i samice.[2][3]

Jsou to všežravci, potravu si hledají na zemi. Sbírají semena travin a jiných bylin, různé plody, pupeny i mladé lístky a vyhrabávají hlízy i kořínky. Sbírají nebo vyhrabávají hmyz, bezobratlé a jiné drobné živočichy.[2]

Některé druhy vytvářejí monogamní páry jen pro období hnízdění nebo naopak trvalé, jiné druhy jsou polygamní a žijí v hejnech. Před pářením dochází většinou k obřadnímu předvádění se samce spočívající v tančení, přinášení potravy, vystavování pestrých částí těla i v různých hlasových projevech.

Samice většinou staví na zemi jednoduché hnízdo do kterých snáší vejce, někdy do jednoho hnízda i více samic. Snůška může dosáhnout i 20 vajec a inkubační doba trvá 20 až 28 dnů. Vylíhnutá kuřata jsou již brzy schopna sama zobat drobná semínka, samice se ještě po nějakou dobu stará o jejich bezpečnost a zahřívá je. Samci několika druhů pomáhají s ochranou. Za týden až dva jsou mláďata schopná krátkého letu. Dospělosti dosahují přibližně do roku.[1][2][3]

Vzhledem k rychlým změnám biotopů obývaných jednotlivými druhy a k jejich častému lovu jsou podle Červeného seznamu IUCN za:

• zranitelné druhy považovány koroptev černá, koroptev hainanská, koroptev kaštanovoprsá, koroptev límcová, koroptev sumaterská, křepelka ásamská, frankolín bažinný a frankolín Harwoodův,
• ohrožené druhy klasifikovány koroptev hnědoprsá, koroptev tanzanská, frankolín angolský, frankolín iturský afrankolín kamerunský,
• kriticky ohrožené druhy vyhlášeny křepelka himálajská a frankolín džibutský.[4]

Do podčeledi koroptve patří i jediný druh hrabavých ptáků který je stěhovavý, je to křepelka polní, ta odlétá z Evropy na podzim zimovat do severní Afriky nebo Arábie.[1]

Podčeleď koroptve je, pokud se týče počtu rodů a druhů , největší ze všech podčeledi bažantovitých, je tvořena 23 rody a 110 druhy. Podle názorů některých odborníků je podčeleď koroptve pouhým tribem podčeledě bažanti.[5][6]