Koroptev

Koroptev je společné pojmenování pro 10 rodů hrabavých ptáků z podčeledě koroptve, která je součásti čeledě bažantovitých.

Koroptev
Koroptev pruhokřídlá (Arborophila brunneopectus)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádhrabaví (Galliformes)
Čeleďbažantovití (Phasianidae)
Podčeleďkoroptve (Perdicinae)
Rody se jménem koroptev
  • Ammoperdix
  • Arborophila
  • Haematortyx
  • Lerwa
  • Margaroperdix
  • Melanoperdix
  • Perdix
  • Rhizothera
  • Rollulus
  • Xenoperdix
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rozšíření

Koroptev pochází z Evropy, Afriky a Asie, kde je také druhově nejvíce rozšířena. Dva druhy byly zhruba před 100 léty dovezeny do Severní Ameriky, kde se úspěšně uchytily a staly se součásti tamní fauny. Její přirozený areál výskytu je velmi široký, od světlých tropických lesů po sporé, kamenité louky v Himálaji až do výše 4000 m n. m. V České republice se vyskytuje ve skromném počtu koroptev polní, je chráněna.[1][2]

Popis

Jsou to většinou zavalití ptáci s délkou těla do 35 cm. Barva jejich peří je většinou nenápadná, bývá přizpůsobena podmínkám, v nichž žijí, jen samci bývají o málo pestřejší. Jejich křídla jsou malá, široká a zakulacená. Hlavu mají malou, podlouhlou, zobák krátký a silný se zaoblenou špičkou, horní čelist je mírně konvexní. Krátké hrabavé nohy mají prsty s tupými drápy, uzpůsobené k chůzi a rychlému běhu.

Koroptev je plachý pták, při nebezpečí se přikrčí a splyne s okolím, nebo hbitě odběhne skrýt se do houští nebo za kameny, případně odletí. Let bývá krátký a hlučný, mávání křídel je prostřídáno plachtěním. Je-li vyplašeno hejno, odlétá jedním směrem. Živí se semeny, výhonky mladých rostlin a nejrůznějšími plody, včetně hmyzu a ostatních drobných živočichů. Na zasněženém terénu si potravu vyhrabují pod sněhem.

Převážnou část svého života tráví na zemi, většinou žije v průběhu roku v rodinných nebo větších hejnech, ta se rozdělují až před pářením. Jsou převážně monogamní, páry si při hnízdění hlídají svá území. Hnízdo tvoří prohlubeň vystlaná listím a suchou trávou, umístěná v hustém porostu nebo mezi kameny, někdy má ze suché trávy i upletenou stříšku. Samička snese až do 20 vajec, na kterých sedí okolo 20 až 25 dnů. Vylíhnutá mláďata jsou brzy schopná sama zobat a za 2 až 3 týdny i létat. Samička, většinou společně se samečkem, kuřata dále ochraňuje, a dokud jim nedoroste peří, i zahřívá. Mláďata se s rodiči dále zdržují v tzv. rodinných hejnech, většinou až do páření v příštím roce.[1][3]

Ohrožení

Prováděcí vyhláška 395/1192Sb. stanovila koroptev polní za druh v kategorii ohrožený., viz zákon 114/1992Sb.

Červený seznam IUCN, vycházející z klesajícího počtů jednotlivých druhů koroptví, stanovil za

  • zranitelné druhy: koroptev černá, koroptev hainanská, koroptev kaštanovoprsá, koroptev límcová a koroptev sumaterská,
  • ohrožené druhy: koroptev hnědoprsá a koroptev tanzanská.[4]

Taxonomie

České jméno koroptev patří 10 rodům a téměř 30 druhům:

  • rod koroptev (Ammoperdix) Gould, 1851
    • koroptev arabská (Ammoperdix heyi) (Temminck, 1825)
    • koroptev pouštní (Ammoperdix griseogularis) (Brandt, 1843)
  • rod koroptev (Arborophila) Hodgson, 1837
    • koroptev bělolící (Arborophila atrogularis) (Blyth, 1849)
    • koroptev bornejská (Arborophila hyperythra) (Sharpe, 1879)
    • koroptev červenozobá (Arborophila rubrirostris) (Salvadori, 1879)
    • koroptev Davidova (Arborophila davidi) Delacour, 1927
    • koroptev hainanská (Arborophila ardens) (Styan, 1892)
    • koroptev hnědoprsá (Arborophila rufipectus) Boulton, 1932
    • koroptev jávská (Arborophila javanica) (Gmelin, 1789)
    • koroptev kaštanovoprsá (Arborophila mandellii) Hume, 1874
    • koroptev límcová (Arborophila gingica) (Gmelin, 1789)
    • koroptev malajská (Arborophila charltonii) (Eyton, 1845)
    • koroptev oranžovohrdlá (Arborophila rufogularis) (Blyth, 1849)
    • koroptev pruhokřídlá (Arborophila brunneopectus) (Blyth, 1855)
    • koroptev rezavohlavá (Arborophila cambodiana) Delacour & Jabouille, 1928
    • koroptev rudohlavá (Arborophila torqueola) (Valenciennes, 1825)
    • koroptev sumaterská (Arborophila orientalis) (Horsfield, 1821)
    • koroptev tchajwanská (Arborophila crudigularis) (Swinhoe, 1864)
    • koroptev zelenonohá (Arborophila chloropus) (Blyth, 1859)
    • koroptev žlutonohá (Arborophila merlini) (Delacour & Jabouille, 1924)
  • rod koroptev (Haematortyx) Sharpe, 1879
    • koroptev karmínovohlavá (Haematortyx sanguiniceps) Sharpe, 1879
  • rod koroptev (Lerwa) Hodgson, 1837
    • koroptev sněžní (Lerwa lerwa) (Hodgson, 1833)
  • rod koroptev (Margaroperdix) Reichenbach, 1853
    • koroptev madagaskarská (Margaroperdix madagarensis) (Scopoli, 1786)
  • rod koroptev (Melanoperdix) Jerdon, 1864
    • koroptev černá (Melanoperdix niger) (Vigors, 1829)
  • rod koroptev (Perdix) Brisson, 1760
    • koroptev polní (Perdix perdix) (Linnaeus, 1758)
    • koroptev tibetská (Perdix hodgsoniae) (Hodgson, 1857)
    • koroptev vousatá (Perdix dauurica) (Pallas, 1811)
  • rod koroptev (Rhizothera) G. R. Gray, 1841
    • koroptev dlouhozobá (Rhizothera longirostris) (Temminck, 1815)
  • rod koroptev (Rollulus) Bonnaterre, 1791
    • koroptev korunkatá (Rollulus rouloul) (Scopoli, 1786)
  • rod koroptev (Xenoperdix) Dinesen et al., 1994
    • koroptev tanzanská (Xenoperdix udzungwensis) Dinesen et al., 1994 [5][6]

Reference

  1. FELIX, Jiří. Zvířata celého světa: Bažanti a ostatní hrabaví. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1980. 188 s. (česky)
  2. Essortment: Partridge [online]. Demand Media, Inc., New York, NY, USA [cit. 2011-05-10]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Perdicinae [online]. The Registry of Nature Habitats, Meridale, N.Y., USA [cit. 2011-05-10]. Dostupné online. (anglicky)
  4. IUCN Red List of Threatened Species [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2010 [cit. 2011-05-10]. Dostupné online. (anglicky)
  5. POŘÍZ, Jindřich. BioLib.cz: Phasianidae [online]. Ondřej Zicha, rev. 27.12.2009 [cit. 2022-03-01]. Dostupné online. (česky)
  6. CLEMENTS, J. F; SCHULENBERG, T. S; LLIFF, M. J. The Clements Checklist, verze 6.5 [online]. Cornell University, Lab of Ornithology, Ithaca, NY, USA, rev. 2010 [cit. 2011-05-10]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.