Pavel Molek

Pochází z jihočeského Lišova a stále se cítí být Jihočechem (trvalý pobyt v Brně si zřídil až po téměř 20 letech pobytu tam).[1] Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy a evropská studia na Fakultě sociálních studií MU a právo na Právnické fakultě MU. Roku 2009 disertační prací Právní pojem „pronásledování“ v souvislostech evropského azylového práva zakončil doktorská studia v oboru mezinárodního práva veřejného a v roce 2015 se na Masarykově univerzitě habilitoval v oboru ústavního práva a státovědy. V mezidobí absolvoval roční studijní program LL.M. na Universidade Católica v Lisabonu, kde stále pravidelně přednáší, hostoval také na řadě dalších univerzit ve světě. Molek si na život v Lisabonu vydělal prací pro rozhlas, investici do tohoto studia považuje za nejlepší ve svém životě.[1] Hlavní akademickou činnost ale vyvíjí na domovské právnické fakultě v Brně, kde zahájil samostatnou výuku lidských práv. Přednáší i na Justiční akademii a byl členem Legislativní rady vlády. V letech 2003–2013 byl také asistentem Vojtěcha Šimíčka na Nejvyšším správním soudu, kde se mj. angažoval pořádáním konferencí a vedením asistentů zpracovávajících judikaturu, a poté asistentem Kateřiny Šimáčkové na Ústavním soudu.[2] 10. listopadu 2015 byl jmenován soudcem Nejvyššího správního soudu.[3]

Odborně se věnuje zejména lidským právům, otázkám azylu, volebnímu soudnictví nebo správnímu trestání. Je autorem nebo spoluautorem několika monografií (např. Soudní přezkum voleb, Komunistické právo v Československu, Právo na spravedlivý proces či Politická práva) a desítek odborných článků publikovaných např. v časopise Soudní rozhledy.[2] Ve svých pracích s oblibou cituje světovou beletrii a odborný text prokládá historkami a poznámkami na okraj.[4] Kromě toho spolupracuje s Českým rozhlasem, jeho dramatický debut zde znamenala hra Má protentokrát obsazená vlast, jejíž děj se odehrává v červnu 1939 během zkoušky cyklu Smetanových symfonických básní Má vlast.[5]