Pavel Kalvach

V roce 1967 ukončil Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Po promoci nastoupil do Fyziologického ústavu Československé akademie věd a krátce pracoval v okresní nemocnici v Šumperku. V letech 1971–1987 působil na Neurologické klinice 1. LF UK a VFN v Praze, na které získal dvě atestace z neurologie (I. roku 1972, II. roku 1975), v roce 1983 mu byl udělen vědecký titul kandidát věd po obhajobě disertační práce Sledování mozkového mikrovaskulárního průtoku, habilitoval se v roce 1988 (docent) a v roce 2003 byl jmenován profesorem Univerzity Karlovy pro obor neurologie. 26. listopadu 1989 vystoupil jako řečník na Městském aktivu předsedů základních organizací KSČ. V době vznikajícího Občanského fóra vyzval k uplatnění moskevských zkušeností, které by umožnilo větší otevřenost strany směrem k veřejnosti.[2]

V období 1988–1992 pracoval jako přednosta Neurologické kliniky Institutu postgraduálního vzdělávání a v letech 1996–2006 jako přednosta Neurologické kliniky 3. LF UK a FNKV v Praze. Přednášel na 1. LF UK a 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Profesně se zaměřuje na neuroradiologii – zobrazovací metody mozku a mozková cévní onemocnění.

Absolvoval čtyři pracovní pobyty na Yale University.

V roce 1993 se stal členem správní rady nadace Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových, je členem redakční rady odborného časopisu Journal of Neurological Science.

V letech 1990–1995 působil jako předseda Československé, od roku 1993 České neurologické společnosti, v období 1999–2003 byl generálním sekretářem a v letech 2003–2007 pak viceprezidentem Evropské federace neurologických společností.

• Mozkové ischemie a hemoragie. Praha: Grada. 1997
• Migréna: minimum pro praxi. Praha: Triton, 198 (spoluautor E. Medová)