Pavel Hoffmann

Maturoval na gymnáziu v Kežmarku a v roce 1951-1956 absolvoval národohospodářskou fakultu VŠE v Bratislavě. Pak až do roku 1966 pracoval v Ekonomickém ústavu Slovenské akademie věd. Zaměřoval se na otázky optimalizace zaměstnanosti a regionální souvislosti pracovního trhu. Pak nastoupil do nově vzniklého Výzkumného ústavu oblastního plánování. Byl zde vedoucím odboru národohospodářských analýz a prognóz. Od roku 1983 opětovně působil v ekonomickém ústavu Slovenské akademie věd. Až do roku 1989 zde vedl odbor teorie a prognózování národohospodářského rozvoje. V roce 1989 obhájil doktorskou dizertační práci. V prosinci 1989 se stal členem Rady vědců SAV. Před rokem 1989 nebyl členem žádné politické strany.[2][3][4]

Po sametové revoluci se zapojil do politiky. Počátkem roku 1990 se stal prvním místopředsedou Státní plánovací komise. Podílel se na formulaci ekonomické reformy.[2] 27. června 1990 byl jmenován ministrem pro strategické plánování ve třetí vládě Mariána Čalfy. Do vlády ho nominovalo hnutí Verejnosť proti násiliu Portfolio si udržel do konce existence vlády, tedy do 2. července 1992. 3. října 1991 se stal místopředsedou vlády.[1][2][3] Byl rovněž předsedou Rady hospodářské a sociální dohody ČSFR (tripartita).[4]

Ještě v roce 2001 se uvádí jako účastník schůzek členů bývalé Čalfovy vlády.[5]