Pavel Šremer

V roce 1968 absolvoval biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a začal vědecky pracovat v Mikrobiologickém ústavu ČSAV. Byl však uvězněn za své aktivity proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa a později pracoval ve Výzkumném ústavu antibiotik a biotransformací . Po přestěhování do Bratislavy ve Výzkumném ústavu drůbežářského průmyslu. Za svůj podpis Charty 77 ho však musel opustit.

K roku 1990 je uváděn bytem Bratislava.[3] V listopadu 1989 spoluzakládal Stranu zelených na Slovensku a rok byl jejím místopředsedou.

V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 150 - Zbehy, Západoslovenský kraj) jako poslanec za Stranu zelených. Ač české národnosti, byl zvolen za slovenský obvod. Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do svobodných voleb roku 1990.[4][5] Byl členem výboru pro životní prostředí. Krátce byl také náměstkem federálního ministra životního prostředí Josefa Vavrouška.

V letech 1992 až 1997 byl programovým ředitelem v amerických Mírových sborech v České republice. V letech 1997 až 2003 pracoval v České inspekci životního prostředí a poté v Českém ekologickém ústavu. V letech 2006 - 2010 pracoval na Ministerstvu životního prostředí jako ředitel odboru odpovídajícího za ekologickou politiku.

Koncem 70. let se zapojil do dobrovolné ochrany životního prostředí v bratislavské organizaci Slovenského svazu ochránců přírody a krajiny (SZOPK). Byl spoluautorem návrhu národního parku Podunají a návrhů řady chráněných území v oblasti Bratislavy, Malých Karpat a Záhoří. V roce 1992 byl zakládajícím členem Společnosti pro trvale udržitelný život a v letech 1997 až 2006 byl jejím předsedou.

V roce 2001 získal Cenu ministra životního prostředí. V červnu 2012 dostal Cenu Josefa Vavrouška.[6]

• Společnost pro trvale udržitelný život
• Charta 77