Paval Sevjaryněc

V roce 1995 se připojil k Běloruské lidové frontě (bělorusky Беларускі народны фронт). V únoru 1997 se stal vůdcem minské mládežnické frakce. V září 1997 stal se jedním ze zakladatelů Mladé fronty, která již byla na cestě se stát nezávislou organizací. Během své činnosti v Mladé frontě zahájil řadu vzdělávacích projektů a projektů propagujících běloruský jazyk, demokratické hodnoty a integraci Běloruska do Evropy. V letech 1997–2004 se stal známým jako vůdce masových protestů proti prezidentu Alexandrovi Lukašenkovi. V letech 1999–2003 byl místopředsedou Běloruské lidové fronty, v letech 1999–2004 byl též předsedou Mladé fronty.

Dne 1. června 2005 byl odsouzen ke třem letům nápravných prací poté, co protestoval proti kontroverznímu referendu, které dovolilo Alexandru Lukašenku se ucházet o třetí funkční prezidentské období. Spojené státy americké se proti tomuto rozsudku postavilo a označilo jej za „parodii spravedlnosti“. Evropská unie uvedla, že „i podle běloruských měřítek se jedná o nepřiměřený trest“.[3] Pozdější amnestie mu snížila trest na jeden rok.[4] Dve roky strávil ve vesnici na severu Běloruska, kde pracoval na pile, po amnestii v roce 2007 byl propuštěn.

V 2007 byla proti němu vznesena série nových obvinění. V květnu byl propuštěn z vězení, kde byl za organizování neschválené demonstrace. V červenci byl soudem uznán vinným, spolu s dalším aktivistou Alexejem Šejnem, za distribuci ilegální literatury.[5] Dne 19. srpna byl v Brestu znovu zatčen s dalšími mládežnickými aktivisty během čtení a diskusi o svých třech knihách. Skupina byla zadržena pro účast na neschváleném shromáždění a byla také obviněna z držení padělaných peněz a ukrajinského alkoholu.[1]

Později se stal spolupředsedou strany Běloruské křesťanské demokracie.[6] V prosinci 2010 byl znovu zatčen na základě obvinění souvisejících s protesty proti Lukašenkovu spornému znovuzvolení.[7] 16. května 2011 byl odsouzen ke třem letům vězení. Amnesty International ho označila za vězně svědomí.[8] Z vazby byl propuštěn 19. října 2013.

Dne 7. června 2020 byl zatčen za účast na dřívějších protestech a odsouzen k 75dennímu správnímu zatčení. Od té doby se nemohl setkat se svým právníkem a byl částečně v samovazbě. Navíc mu byla odebrána jeho bible.[2] 25. května 2021 ho soud v Mogilevě odsoudil k sedmi letům vězení za obvinění z organizování masových nepokojů.[9]

• „Ды-джэі Адраджэньня“ (Dýdžej obrození, 1998)
• „Пакаленьне Маладога Фронту“ (Pokolení Mladé fronty, 2002)
• „Нацыянальная ідэя“ (Národní myšlenka, 2005)
• „Лісты зь лесу“ (Listy z lesa, 2007)
• „Брату“ (Bratrovi, 2007).
• „Беларуская глыбіня“ (Běloruská hlubina, 2015)
• „Беларуская Хрысціянская Дэмакратыя“ (Běloruská křesťanská demokracie 1917–2017, 2017)
• „Беларусалім. Золак“ (Běloruzalém. Svítání, 2017)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paval Sieviaryniec na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Paval Sieviaryniec na Wikimedia Commons