Paul Langerhans
Paul Langerhans (25. července 1847, Berlín – 20. července 1888, Funchal, Madeira) byl německý patolog a biolog, objevitel pankreatických Langerhansových ostrůvků. Nedožil se však objevů, které prokázaly jejich zásadní význam pro léčbu diabetu.
Paul Langerhans | |
---|---|
Narození | 25. července 1847 Berlín |
Úmrtí | 20. července 1888 (ve věku 40 let) Funchal |
Příčina úmrtí | selhání ledvin |
Alma mater | Humboldtova univerzita Univerzita Jena |
Povolání | biolog, patolog a fyziolog |
Zaměstnavatel | Freiburská univerzita |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Matka Paulovi zemřela, když mu bylo šest let. Jeho otcem byl významný berlínský lékař Paul Langerhans st. Přes 30 let byl členem berlínské městské rady, kde s ním zasedal i jeho blízký přítel, patolog Rudolf Virchow. Langerhansovy často navštěvoval a pro mladého Paula se stal vzorem, kterému se toužil vědecky vyrovnat.[1]
Po maturitě v roce 1865 Langerhans zahájil studium na lékařské fakultě v Jeně, kde tehdy působil biolog Ernst Haeckel. Po dvou letech se ale vrátil do Berlína a začal pracovat jako dobrovolník ve Virchowově patologicko-anatomickém ústavu.
Roku 1870 se Langerhans zúčastnil expedice do Sýrie a dalších zemí Blízkého východu, která si mj. kladla za cíl studium lepry. Langerhans dostal za úkol měření lebek obyvatelstva Palestiny. V červenci 1870 však vypukla prusko-francouzská válka, Langerhans proto musel svou účast předčasně ukončit a narukoval jako vojenský lékař do lazaretu ve Francii. Když válka o rok později skončila, nastoupil jako asistent na patologii v Lipsku. Ještě téhož roku získal na přímluvu Virchowa místo prosektora na lékařské fakultě ve Freiburgu.[1]
Jeho vědeckou dráhu však přerušila tuberkulóza. Její léčba ho nejdříve přivedla do švýcarského Davosu, později na ostrov Capri a nakonec na portugalský ostrov Madeira. Přijel sem v říjnu 1875. Díky zlepšení svého zdravotního stavu si zde o čtyři roky později otevřel lékařskou praxi. Jeho pacienty byli zejména bohatí Němci a Angličané, rovněž trpící tuberkulózou. Patřil k nim také syn majitele velké německé papírny Alfred Ebart. Dva roky po jeho smrti se Langerhans oženil s jeho ženou Margaretou.
Langerhans zde začal zkoumat také mořské živočichy – během dalších pěti let popsal více než 20 neznámých druhů červů. Jeho jméno dnes nese několik druhů (Myrianida langerhansi, Demonax langerhansi) a také rod Langerhansia.
Zemřel těsně přes svými 41. narozeninami, pravděpodobně na selhání ledvin. Jeho otec přežil dva ze svých synů, i mladší Robert zemřel na tuberkulózu. Paul Langerhans st. pak po zbytek života jako člen berlínského městského kuratoria prosazoval opatření, která by přispěla k snížení výskytu tuberkulózy.[1]
Reference
- HUGO, Jan; FIDLEROVÁ, Markéta. Paul Langerhans (1847–1888) [online]. Dostupné online.