Patrick Sharp

S juniorským hokejem začal v rodném městě, Thunder Bay, kde hrál za místní týmu Flyers v USHL. V sezoně 2000-01 odešel do univerzitní soutěže v USA, kde hrál za vermontskou univerzitu. Nasbíral 27 bodů v 31 utkáních a ačkoliv nebyl nejproduktivnější nováček, dostal cenu pro nejlepšího nováčka týmu. Ve druhé a poslední sezoně v ECAC byl nejproduktivnějším hráčem týmu a na konci sezony dostal cenu Johna C. Cunninghama pro nejužitečnějšího hráče týmu. Jeho tým vyhrál v sezoně pouze 3 z 31 zápasů a tak se Sharp rozhodl, že pro něj bude lepší školu opustit a vrhnout se mezi profesionály.

Philadelphia ho draftovala v roce 2001 ve 3. kole, celkově byl vybrán jako 95. hráč. Skoro o rok později, 21. května 2002, podepsal s Philadelphií smlouvu na 3 roky. Na kempu Flyers se předvedl v dobrém světle a tak dostal šanci v NHL. První zápas v NHL odehrál 10. října 2002 v Edmontonu. Po 3 zápasech, ve kterých nebodoval, byl však odeslán do AHL, kde strávil zbytek sezony.

Sezonu 2003-04 strávil půl na půl v NHL a AHL. Do poloviny prosince hrál v AHL, kde nasbíral 29 bodů (15+14) v 35 zápasech, zbytek sezony strávil v NHL. V silném týmu Flyers však nedostával příliš času na ledě a tak zaznamenal pouze 7 bodů (5+2) v 41 zápasech. V playoff NHL se trefil jednou, a to ve finále Východní konference proti Tampě Bay.

Během výluky v NHL v sezoně 2004-05 hrál v AHL za Phantoms. V 75 zápasech nasbíral 52 bodů (23+29) a to stačilo na 3. místo v produktivitě týmu. V playoff byl jedním z hlavních vůdců týmu a pomohl Phantoms k zisku Calder Cupu. V kanadském bodování v playoff byl na 2. místě v týmu i celé AHL s 21 body (8+13) v 21 zápasech.

Sezonu 2005-06 začal v NHL ve Philadelphii, za kterou odehrál 22 zápasů a nasbíral 8 bodů. V týmu nabitém hvězdami však příliš času na ledě nedostával a nakonec byl vyměněn. 5. prosince se společně s útočníkem Ericem Melochem stěhoval do Chicaga za útočníka Matta Ellisona a 3. kolo draftu 2006. Za Blackhawks odehrál celkem 50 zápasů a nasbíral 23 bodů, v celé sezoně pak v 72 zápasech nasbíral 31 bodů (14+17). 10. července 2006 s ním Blackhawks prodloužili smlouvu o 2 roky.

V sezoně 2006-07 pak nastoupil k 80 utkáním v nichž nasbíral 35 bodů. Po Havlátovi byl jediným hráčem Blackhawks, který se dostal na hranici 20 gólů.

V průběhu sezony 2007-08, 17. ledna 2008, prodloužil s Blackhawks o další 4 roky. Celkem v sezoně nasbíral 62 bodů (36+26) a byl nejlepším střelcem Blackhawks. V počtu gólů si vytvořil své osobní maxiumum, které doposud nepřekonal. V gólech v oslabení se dělil o první příčku v celé NHL s Alferdssonem.

Střelecky se mu dařilo i v první polovině sezony 2008-09, kdy zaznamenal 20 branek. Ve 2. polovině mu ale zvlhnul prach a navíc jej na 20 utkání vyřadilo zranění kolena. Celkem tak nastřílel 26 branek a nasbíral 44 bodů. V playoff se dostal opět do pohody a s Toewsem byl se 7 góly na 2. místě mezi střelci týmu. Celkem přispěl 11 body na cestě Blackhawks do finále konference.

Sezona 2009-10 byla 4. sezonou v řadě, kdy dokázal nastřílet alespoň 20 branek. Zaznamenal 25 a k tomu navíc přidal 41 asistencí. Celkem tak nasbíral 66 bodů v 82 zápasech. V playoff přidal dalších 22 bodů ve stejném počtu zápasů a byl tak 3. nejproduktivnějším hráčem týmu. S 11 brankami byl společně s Byfuglinem nejlepším střelcem týmu a s 76 střeleckými pokusy byl vůbec nejaktivnějším hráčem v playoff. Výraznou měrou se tak podílel na zisku Stanley Cupu.

V sezoně 2010-11 v 74 utkáních nasbíral 71 bodů (34+37). Podruhé v kariéře překonal hranici 30 branek a s 34 góly byl nejlepším střelcem Blackhawks, v celé NHL se umístil 8. Zúčastnil se NHL All-Star Game, kde byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem utkání, když získal 3 body (1+2). V playoff pak v sérii proti Vancouveru nasbíral 5 bodů (3+2) v 7 utkáních. Ačkoliv měl platnou smlouvu ještě na další sezonu, podepsal 3. srpna 2011 smlouvu na dalších 5 let za 29,5 milionu dolarů (cap hit 5,9 milionu).

I v sezoně 2011-12 dokázal udržet tempo z předchozí sezony a podruhé v řadě byl nejlepším střelcem Blackhawks s 33 góly. Popáté v řadě tak překonal hranici alespoň 25 branek, což se před ním povedlo jen 6 hráčům v dresu Blackhawks. V týmové produktivitě pak obsadil 2. místo s celkem 69 body v 74 zápasech (8 zápasů vynechal pro zranění). Byl nejlepší v týmu v hodnocení +/- s osobním maximem +28 bodů (7. v NHL; 2. v Západní konferenci) a také v počtu vstřelených vítězných gólů (8 GWG, 7. místo v NHL). V playoff vstřelil pouze jediný gól v 6 zápasech a Blackhawks vypadli z 1. kola podruhé v řadě, tentokrát s Phoenixem.

Vinou zranění odehrál ve zkrácené sezoně 2012-13 jen 28 zápasů, ve kterých nasbíral 20 bodů (6+14). Střelecky se mu tolik nedařilo, ale když byl v sestavě Blackhawks, tak ani jednou neprohráli v základní hrací době (25-0-3). V playoff se střelecké štěstí opět přiklonilo na jeho stranu a s 10 góly byl nejlepším střelcem celého playoff NHL a mohl se radovat ze svého druhého Stanley Cupu v kariéře.

Sezona 2013-14 je doposud jeho nejlepší v kariéře. Poprvé v kariéře stal nejproduktivnějším hráčem Blackhawks a po čtvrté v kariéře byl nejlepším střelcem Blackhawks. Podruhé v kariéře odehrál všechna utkání základní části v nichž si připsal 78 bodů (34+44) a byl 12. nejproduktivnějším hráčem NHL a 9. nejlepším střelcem. Osobní maxima si vytvořil v počtu asistencí, bodů a také střel (313), ve kterých byl v NHL dokonce na 2. místě. Během listopadu byl vyhlášen 3. hvězdou týdne NHL a za poslední týden v prosinci dokonce 1. hvězdou. Okolo přelomu roku vstřelil 2 hattricky - 27. prosince 2013 proti Coloradu a 3. ledna 2014 v New Jersey. Playoff mu příliš nevyšlo, neboť zaznamenal v 19 zápasech jen 5 branek a celkem 10 bodů.

V sezoně 2014-15 přišel na přelomu listopadu a prosince o 14 zápasů kvůli zranění nohy. V 68 zápasech pak nasbíral 43 bodů (16+27). Ve svém 700. zápase, ke kterému nastoupil 29. prosince 2014 proti Nashvillu, získal 500. bod v NHL. Při cestě za třetím Stanley Cupem nasbíral 15 bodů (5+10) v 23 zápasech a byl tak 5. nejproduktivnějším hráčem týmu.

Jelikož Blackhawks měli problémy vejít se do platového stropu, byl Sharp společně s obráncem Stephenem Johnsem vyměněn 10. července 2015 do Dallasu za obránce Trevora Daleyho a útočníka Ryana Garbutta. V týmu se sešel s obráncem Johhnym Oduyou, který Blackhawks rovněž po zisku Stanley Cupu opustil. Ve své první sezoně v Dallasu si připsal 55 bodů (20+35) v 76 zápasech a byl 5. nejproduktivnějším hráčem týmu a 4. nejlepším střelcem. V playoff si připsal 6 bodů (4+2) ve 13 utkáních, když Dallas vypadl ve 2. kole se St. Louis.

Zdravotní problémy měl v průběhu celé sezony 2016-17 a tak odehrál pouze 48 zápasů, ve kterých si připsal 18 bodů (8+10). Nedařilo se mu ve statistice +/-, neboť s -22 body byl nejhorším v týmu. Stars v této sezoně nepostoupili do playoff.

Po 2 letech se vrátil do Chicaga, když jako volný hráč podepsal roční smlouvu s Blackhawks. Zápas proti Floridě 12. prosince 2017 byl jeho 900. v NHL. V sezoně ovšem pokračoval pokles jeho produktivity a i když neměl zdravotní potíže, řadu zápasů sledoval jen z tribuny. Celkem v 70 zápasech nasbíral 21 bodů (10+11). Při posledním domácím zápase proti St. Louis 7. dubna 2018 oznámil, že toto byla jeho poslední sezona v NHL. Kariéru tak ukončil v klubu, se kterým získal 3 Stanley Cupy. Celkem za Blackhawks odehrál 749 zápasů (19. místo v historických tabulkách Blackhawks), ve kterých nastřílel 249 branek (12. místo) a 283 asistencí (22. místo) a celkem tedy 532 bodů (15. místo).

• NHL All-Star Game – 2011
• Nejlepší střelec playoff NHL - 2013

• Vítěz Calder Cupu – 2004/05
• Stříbrná medaile z MS – 2008
• Vítěz Stanley Cupu – 2009/10
• Vítěz Stanley Cupu – 2012/13
• Zlatá medaile na Zimních olympijských hrách - 2014
• Vítěz Stanley Cupu – 2014/15