Pascual Jordan

Ernst Pascual Jordan (18. října 1902 – 31. července 1980) byl německý fyzik. Zabýval se především matematickou a teoretickou fyzikou, významně přispěl ke kvantové mechanice a kvantové teorie pole. Podílel se na matematické formulaci maticové mechaniky a vyvinul kakonické antikomutační vztahy pro fermiony. Jordanova algebra je stále používána při studiu matematických a koncepčních základů kvantové teorie, ale byly nalezeny i její další matematické aplikace.[1]

Pascual Jordan
Rodné jménoErnst Pascual Jordan
Narození18. října 1902
Hannover
Úmrtí31. července 1980 (ve věku 77 let)
Hamburk
Místo pohřbeníHřbitov v Ohlsdorfu (53°36′59″ s. š., 10°2′18″ v. d.)
Alma materUniverzita Hannover (1921–1922)
Univerzita v Göttingenu (1922–1925)
Povolánífyzik, politik, akademik, vysokoškolský učitel, spisovatel literatury faktu a matematik
ZaměstnavateléRostocká univerzita (1929–1939)
Luftwaffe (1939–1944)
Humboldtova univerzita (1944–1945)
Hamburská univerzita (1947–1971)
OceněníAckermann-Teubner-Gedächtnispreis (1937)
medaile Maxe Plancka (1942)
Carl Friedrich Gauss Medal (1955)
Politické stranyNárodně socialistická německá dělnická strana (od 1933)
Křesťanskodemokratická unie
Sturmabteilung
Nábož. vyznáníluteránství
RodičeErnst Pasqual Jordan
Funkceposlanec Spolkového sněmu (1957–1961)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rodina

Předek Pacuala Jordana byl španělský šlechtic jménam Pascual Jorda, důsojník kavalerie, který sloužil s Brity v průběhu napoleonských válek a po nich.[2] Nakonec se usadil v Hannoveru, který byl v té době majetkem britské královské rodiny. Jméno rodiny bylo posléze změněno na Jordan a rodinná tradice určuje, že v každé generaci se prvorozený syn jmenuje Pascual.

Vzdělání

Jordan se v roce 1921 zapsal na Hannoverskou technickou univerzitu, kde studoval matematiku, fyziku a zoologii. Ještě před ziskem diplomu se ale v roce 1923 přesunul na univerzitu v Göttingenu, která byla na počátku 20. století proslulá svou úrovní výuky přírodních věd a matematiky. Zde se stal Jorduan asistentem matematika Richarda Couranta a posléze fyzika Maxe Borna.

Vědecká práce

Jordan byl společně s Maxem Bornem a Wernerem Heisenbergem spoluautorem série významných článků o kvantové mechanice.[3] Byl průkopníkem rané verze kvantové teorie pole a před druhou světovou válkou se jeho zájem zaměřil na kosmologii.

Jordan vymyslel typ neasociativní algebry nyní pojmenované Jordanova algebra ve snaze vytvořit algebru pro kvantovou mechaniku a kvantovou teorii pole. Dnes se pro tento účel používá i von Neumannova algebra. Jordanova algebra od té doby našla uplatnění v projektivní geometrii, teorii čísel, komplexní analýze, optimalizaci a některých dalších oblastech matematiky. Rovněž je i nadále používána pro studium matematických a koncepčních základů kvantové teorie.

V roce 1966 publikoval Jordan práci Die Expansion der Erde. Folgerungen aus der Diracschen Gravitationshypothese, ve které rozvinul hypotézu, že podle Diracovy teorie o slábnutí gravitace v historii vesmíru, mohla Země nabýt své současné velikosti z koule, která měla na počátku jen asi 7000 kilometrů v průměru.[4] Tato teorie mohla vysvětlit proč je tvárná spodní část zemské kůry poměrně rovnoměrná, zatímco horní křehká vrstva se rozlámala na kontinentální desky. Nicméně tato teorie expandující Země nebyla většinou geologů a geofyziků brána příliš vážně.[5]

Politické aktivity

V roce 1933 Jordan vstoupil do NSDAP, podobně jako Johannes Stark nebo Philipp Lenard a rovněž do SA, současně však bránil Einsteina a další židovské vědce. [6]

V roce 1939 narukoval do Luftwaffe a krátce pracoval jako analytik počasí pro raketové centrum v Peenemünde. Během války se pokoušel zaujmout nacistické politiky projekty různých pokročilých a vyspělých zbraní. Jeho návrhy byly ale ignorovány, jelikož byl pravděpodobně kvůli spojení s židovskými fyziky (Born, Pauli) a židovskou fyzikou, považován za politicky nespolehlivého.

Někdy se uvádí, že nebýt jeho členství v NSDAP získal by s Maxem Bornem Nobelovu cenu v roce 1954.[7][8]

Po válce byl zásluhou Wolfganga Pauliho rehabilitován, díky čemuž znovu získal akademické postavení a roku 1953 se stal profesorem. Nicméně jeho zájem o politiku neskončil. Kandidoval ve volbách za konzervativní Křesťanskodemokratickou unii a v roce 1957 podporoval vyzbrojení německé armády taktickými jadernými zbraněmi, zatímco jeho kolegové proti tomuto plánu protestovali. Tyto a další otázky nadále zvyšovaly napětí mezi ním a jeho kolegy.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pascual Jordan na anglické Wikipedii.

  1. McCrimmon, Kevin (2004) A Taste of Jordan Algebras. Springer. ISBN 0-387-95447-3
  2. Sheilla Jones, The Quantum Ten: A Story of Passion, Tragedy, Ambition, and Science, Oxford University Press, 2008.
  3. Silvan S. Schweber, QED and the Men Who Made It: Dyson, Feynman, Schwinger, and Tomonaga, Princeton: Princeton University Press, 1994, xxviii + 732 pages, ISBN 0-691-03327-7.
  4. Die Wissenschaft, vol. 124. Friedrich Vieweg & Sohn, Braunschweig 1966
  5. KRAGH, Helge. Pascual Jordan, Varying Gravity, and the Expanding Earth. Physics in Perspective. 2015, s. 107. DOI 10.1007/s00016-015-0157-9. Bibcode 2015PhP....17..107K. (anglicky)
  6. E. L. Schucking (1999). "Jordan, Pauli, Politics, Brecht, and a Variable Gravitational Constant", Physics Today, 52 (10), pp 26-31, doi: 10.1063/1.882858
  7. Bernstein, Jeremy. Max Born and the quantum theory. Am. J. Phys.. 2005, s. 999. DOI 10.1119/1.2060717. Bibcode 2005AmJPh..73..999B. (anglicky)
  8. SCHROER, Bert. Pascual Jordan, his contributions to quantum mechanics and his legacy in contemporary local quantum physics. arXiv [online]. 2003. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.