Parocie

Parocie jsou keře a stromy dorůstající výšky 10 nebo až 30 metrů. Mladé větévky jsou hvězdovitě chlupaté, později olysávají. Palisty jsou opadavé a zanechávají na větévce drobnou jizvu. Listy jsou jednoduché, střídavé, široce obvejčité až eliptické, měkké, se zpeřenou žilnatinou, v horní části hrubě vroubkovaně zubaté, na bázi klínovité, uťaté až srdčité. Květy jsou v hlávkovitých klasech nebo hustých svazečcích. Květy jsou bezkorunné, s nepravidelným kalichem složeným z 5 až 8 na bázi srostlých lístků, podepřené listeny připomínajícími zákrov. Tyčinek je nejčastěji 10 až 15 a mají dlouhé nitky. Prašníky jsou žlutozelené nebo červené. Semeník je polospodní, srostlý ze 2 plodolistů obsahujících po 1 vajíčku. Plodem je dřevnatá přisedlá téměř kulovitá tobolka.[1][2][3]

Parotie perská na ázerbájdžánské poštovní známce

Rod parocie zahrnuje v současném pojetí dva druhy. Parocie perská se vyskytuje ve vlhkých nížinných lesích v severním Íránu a Zakavkazsku (Ázerbájdžán, Uzbekistán),[3][4] druh Parrotia subaequalis pochází z východočínských provincií An-chuej, Ťiang-su a Če-ťiang, kde roste jako součást horských lesů v nadmořských výškách 600 až 800 metrů.[5]

• 
  Listy parocie perské
• 
  Podzimní zbarvení listů parocie perské
• 
  Květenství parocie perské
• 
  Kmen parocie perské

Druh Parrotia subaequalis byl popsán v roce 1960 pod názvem Hamamelis subaequalis H.T.Chang. Ten byl v roce 1992 přeřazen do nového rodu Shaniodendron jako druh Shaniodendron subaequale. V roce 1998 pak byl nakonec zařazen do rodu Parrotia.[6]

Fosilní parocie jsou známy z třetihor z období raného až pozdního miocénu. Druh †Parrotia pristina je nacházen i na území České republiky, např. v severočeské hnědouhelné pánvi.[7][8]

• parocie perská (Parrotia persica)
• Parrotia subaequalis

Parocie perská je v Česku pěstována jako okrasná dřevina. Je nápadná zejména na podzim, kdy se její listy zbarvují do zlatých až ohnivě červených odstínů.